PROGNOSTICKÉ IMPLIKACE INTOLERANCE ZÁTĚŽE NA DLOUHODOBÝ OUTCOME PACIENTŮ PO IZOLACI PLICNÍCH ŽIL PRO PAROXYSMÁLNÍ FIBRILACI SÍNÍ

Cíl: Katetrizační ablace je základem léčby paroxyzmální fibrilace síní (AF). Rekurence arytmie však zůstává významným problémem. Identifikace pacientů s vysokým rizikem recidivy AF je zásadní pro optimalizaci léčebných strategií. Tato studie zkoumala prediktivní hodnotu vrcholové spotřeby kyslíku (pVO2) ve spojení se specifickými echokardiografickými markery a poskytuje nový pohled na vztah mezi zátěžovou tolerancí a recidivou AF po ablaci.

Soubor a metodika: Pacienti s paroxyzmální AF podstoupili zátěžovou echokardiografii a současné invazivní hodnocení tlaku v levé síni v den katetrizační ablace. Byla provedena univariabilní a multivariabilní Coxova regresní analýza k identifikaci rizikových faktorů spojených s dlouhodobými výsledky terapie.

Výsledky: Nízká hodnota pVO2 se ukázala být silnou nezávislou prediktivní hodnotou pro přežití bez AF jak v univariabilní (p < 0,001; poměr rizik [HR] 0,55) tak i multivariabilní (p < 0,005; HR 0,53) Coxově regresní analýze. Významně nižší míra přežití bez AF (64,5 % vs. 88,1 %, p = 0,001) byla pozorována po 36 měsících u pacientů se závažně zhoršenou kardiopulmonální zdatností (pVO2 < 9 ml.kg-1.min-1). Podobně silná souvislost s recidivou AF byla pozorována i v případě kompositu indexovaného objemu levé síně (LAVi) s pozdní diastolickou rychlostí mitrálního anulu (a') při prospektivním rozdělení do dvou skupin s cut-off hodnotou 4 ml.m-2.s.cm-1 (p=0,02; HR 4,38). Při tomto rozdělení byla šance na dlouhodobé přežití bez AF 93,5 % u nízkorizikové skupiny resp. 69,2 % vysokorizikové skupiny.

Závěr: Nízký pVO2 byl nezávislým rizikovým faktorem recidivy AF, který významně odděloval nízkorizikové osoby v našem souboru. Přítomnost buď vysokého LAVi, nízkého a', nebo obou markerů současně je spojena s remodelací levé síně a přispívá k recidivě AF po katetrizační ablaci.