VÝSKYT AORTÁLNÍ REGURGITACE U PACIENTŮ PO TAVI

Úvod:

Aortální regurgitace (AR) po TAVI je asociována s horší prognózou. Častější výskyt je popisován u pacientů s bikuspidální či výrazně kalcifikovanou chlopní a u velkého indexu excentricity hodnoceného pomocí CT.

Cíl:

Zhodnocení incidence AR ≥ 2-4/4 po TAVI , její závislost na anatomických parametrech a zhodnocení echokardiografického a klinického nálezu v období 1, 6 a 12 měsíců po TAVI.

Metodika:

Zhodnotili jsme nález u 96 pacientů, průměrný věk byl 80,1± 7,1 let. Každý pacient podstoupil před výkonem dle protokolu TTE,TEE a CT vyšetření. Pacienti absolvovali klinickou kontrolu včetně TTE 1, 6 a 12 měsíců po výkonu. Soubor jsme rozdělili na pacienty s žádnou či malou AR (0<2/4) a pacienty se středně či významnou AR (≥2-4/4).

Výsledky:

U 19 ( 14,6%) nemocných byla AR ≥ 2/4 . U těchto pacientů byl signifikantně větší aortální anulus, 26 ± 2,5 mm vs. 25 ± 2,2 mm (p = 0,06) i ascendentí aorta, 35,4±3,6 mm vs.32,6±3,6mm ( p= 0,01), Naopak oproti očekávání nebyl významně větší index excentricity, 0,12 ± 0,09 vs. 0,12 ± 0,08 (p = 0,91). U obou skupin došlo k zlepšení EF, u pacientů s AR ≥ 2-4/4 z 48,9% na 55,2% (p =0,09) a u pacientů s AR 0<2/4 z 51 % na 55,6% (p <0,01). Nebyl taktéž signifikantní rozdíl v klinickém follow-upu, hodnoceného NYHA klasifikací ( p=0,68).

Závěr:

Velikost aortálního anulu a ascendentí aorty predikovaly větší postprocedurální AR, nicméně pacienti s AR po TAVI v našem souboru neměli signifikantně horší EF LK ani klinickou symptomatologii.