LÉČBA STŘEDNĚ RIZIKOVÉ PLICNÍ EMBOLIE - STUDIE CONTACT-SPE

Cíl: U pacientů se středně rizikovou embolií plicní (PE) není jasné, zda-li je z dlouhodobého hlediska přínosnější iniciální terapie systémovou trombolýzou či jen heparinem. Přinášíme předběžné výsledky studie CONTACT-SPE, která se touto problematickou zabývá. Studie byla zahájena v roce 2011 a nadále probíhá. Zařazovacími centry jsou FN v Ostravě, Městská nemocnice Ostrava a Slezská nemocnice v Opavě.

Metodika: Zařazeno bylo 54 pacientů se středně rizikovou PE. Hodnotili jsme klinické, echokardiografické a laboratorní parametry při zařazení, kontrolách za 6 týdnů a za 6 a 12 měsíců. Dále jsme zařadili 21 pacientů, kteří byli hospitalizováni pro středně rizikovou PE ve FN v Ostravě od roku 2008-2011, u kterých jsme provedli jednorázovou klinickou a echokardiografickou kontrolu. Soubor byl rozdělen na skupinu pacientů, u kterých byla podána systémová trombolýza (TL1) a pacienty bez ní (TL0).

Výsledky: Homogenita skupin (TL1 a TL0) byla prokázána korelací mezi vstupními parametry a typem léčby. Klinický rozdíl v námahové dušnosti dle třídy NYHA nebyl po 6 resp. 12 měsících od PE významný (p-value=0,87, resp. p-value=1). Obecný pozitivní trend při srovnání echokardiografických parametrů (RVOT, RVD1, TAPSE, gradient na trikuspidální chlopni a závažnost trikuspidální regurgitace) byl ve prospěch TL1. Statisticky významný rozdíl ve prospěch skupiny TL1 pozorujeme u gradientu na trikuspidální chlopni za 6 měsíců od PE (p-value=0,01) a rozměru pravé komory RVD1 za 12 měsíců od PE (p-value=0,01).

Závěr: Z předběžných výsledků vyplývá, že není významnější rozdíl v subjektivně vnímané námahové dušnosti mezi pacienty po trombolýze pro PE či bez ní. Rozměr pravé komory a tlakový gradient na trikuspidální chlopni je však statisticky významně nižší u pacientů, u kterých byla podána systémová trombolýza.