VELIKOSTI KREVNÍHO PRŮTOKU SYSTÉMEM VA ECMO OVLIVŇUJE FUNKČNÍ PARAMETRY LEVÉ SRDEČNÍ KOMORY
Cíl. Veno-arteriální extrakorporální membránová oxygenace (VA ECMO) představuje často poslední možnost záchrany života u nemocných s těžkým, rychle progredujícím kardiogenním šokem nebo u pacientů s refrakterní srdeční zástavou. Vztah mezi velikostí průtoku ECMO a funkčními parametry levé komory zatím nebyl přesněji popsán.
Soubor a Metodika. Pracovali jsme na zvířecím modelu akutního kardiogenního šoku u prasete domácího (sus scrofa domestica, N=4). Vyvinuli jsme model regionálního hypoxického poškození myokardu, založený na okluzi morfologicky větší z hlavních větví levé věnčité tepny perkutánně zavedeným balonkem, přičemž její povodí distálně jsme perfundovali žilní krví. Před vyvoláním hypoxie myokardu jsme zavedli femoro-femorální VA ECMO, katetr pro měření tlaku (P) a objemu (V) do levé komory a plicnicový katetr k měření srdečního výdeje (CO). Po 60-90 minutách hypoxie myokardu a poklesu CO se vznikem orgánové hypoperfuze jsme zahájili měření P-V smyčky při postupném regulování průtoku ECMO od 1 do 5 L/min a obráceně vždy po 5 minutách stabilního průtoku.
Výsledky. Hypoxickým poškozením myokardu jsme dosáhli těžké dysfunkce LK (prům. EF 33%) a poklesu CO (2.87 L/min). Se zvyšováním průtoku ECMO postupně vzrůstal end-diastolický objem LK z 104 na 118 mL (p=0.03) a střední systolický tlak v LK z 56 na 90 mmHg (p<0.0001); naproti tomu tepový objem LK nebyl významně ovlivněn, ale ejekční frakce LK poklesla z 33% na 16.4% (p<0.0001). Tepová práce levé komory (SW) se postupně zvyšovala a dosahovala maxima při průtoku ECMO 4 L/min (p<0.0001).
Závěr. Parametry systolické funkce selhávající levé komory u kardiogenního šoku jsou významně ovlivňovány velikostí krevního průtoku ECMO. Naše výsledky naznačují, že optimální průtok systémem VA ECMO musí být pečlivě nastavován nejen podle systémové perfuze, ale také s ohledem na srdeční funkce.