ÚLOHA BIOMARKERŮ V DETEKCI ČASNÉHO RENÁLNÍHO POŠKOZENÍ PO TRANSPLANTACI SRDCE
Úvod: Rozvoj akutního renálního postižení (AKI) po kardiochirurgických výkonech přispívá ke zhoršení přežívání. Cílem bylo nalézt vztah mezi měřenými biomarkery a rozvojem AKI u pacientů po transplantaci srdce (TxS).
Soubor a metodika: Do studie jsme prospektivně zařadili 117 pacientů po TxS ( 98 mužů a 19 žen),doba sledování 6 měsíců. K hodnocení časného renálního postižení jsme využili cystatin C v séru, lipokalin-2 (NGAL) v moči, alfa 1-mikroglobulin (A1M) v moči a mikroalbuminurii (index ACR). Statistická analýza byla provedena pomocí statistického softwaru (JMP v. 10.0.0 SAS Institut Inc.), data jsou vyjádřena jako medián a interkvartilové rozpětí, IQR (25.-75. percentil).
Výsledky: AKI bylo definováno jako zvýšení sérového kreatininu > 50% nebo zhoršení renální funkce vyžadující eliminační metodu (CVVHD) v prvních 7 dnech po TxS. Podskupina 24 pacientů (20,5%) splnila kritéria AKI (AKI skupina), ostatní byli zařazeni do skupiny bez poškození ledvin (non AKI skupina). Pacienti ve skupině s AKI měli vyšší medián hladin cystatinu 0.den (1,88 (IQR: 1,36-2,05) vs 1,2 (IQR :1.02-1 0,56) mg / l, p = 0,001), 1.den (1,86 (IQR: 1,43-2,19) vs 1,31 (IQR :1.06-1 .78) mg / l, p = 0,001) a 7.den (2,55 (IQR :1.65-2, 99) vs 1,49 (IQR :1.25-1 0,89) mg / l, p <0,0001) ve srovnání s non AKI skupinou. Hladina NGAL výrazně stoupla pouze 3.den v AKI skupině (medián 43,90 (IQR: 23,20 - 118,60) vs 15.10 (IQR:7,20-26,30 μg / l, p = 0,005). Multivariantní regresní analýza prokázala významnou korelaci mezi zvýšením cystatinu C 7.den a rozvojem AKI (p <0,001).
Závěr: Zvýšené hodnoty NGAL a cystatinu C mají význam pro detekci časného renálního postižení. Hodnota cystatinu C > 2,55 mg/l byla nejvýznamnějším prediktorem poškození ledvin první týden po TxS.
Podporováno Granty IGA MZ NT/11269 – 5 , NT/ 11262-6 a výzkumným záměrem IKEM 00023001.