V KLINICKÉ PRAXI 1/3 REZISTENTNÍCH HYPERTONIKŮ NEODPOVÍDÁ NA DENERVACI RENÁLNÍHO SYMPATIKU

Cíl: Popsat odpověď na denervaci renálního sympatiku (RDN) u nemocných, kteří podstoupili výkon pro rezistentní hypertenzi.

Soubor a metodika: Prospektivní analýza nemocných, kteří podstoupili RDN od března 2012 do prosince 2013. Sledování podle konsenzuálního dokumentu ESC včetně paušálního ambulantního monitorování TK (ABPM) bylo započato v květnu 2013. Jako responder byl označen nemocný s poklesem kazuálního   STK ≥ 10 mmHg za 6 měsíců po výkonu.

Výsledky: Provedena RDN u 21 nemocných systémem Symplicity. Věk nemocných činil 62 let (median), body mass index 30,3 ± 2,7, vstupní odhadnutá glomerulární filtrace 1,53 ± 0,52 ml/s/1,73 m2, kazuální TK 166 ± 21/ 95 ± 14 mmHg a TK zjištěný při ABPM 139 ± 14/ 78 ± 11 mmHg. V souboru bylo 38 % diabetiků. Nemocní užívali 5 skupin antihypertenzív (median) včetně diuretika.   Z periprocedurálních komplikací zachycena 2x přechodná hypotenze. Nebylo zjištěno poškození renální tepny, zhoršení renálních funkcí nebo vaskulární komplikace v průběhu výkonu a dalšího sledování. Za 3 měsíce po výkonu došlo k průměrnému poklesu kazuálního TK o 19/6 mmHg. Poměr nonresponderů k responderům byl 3:6. Za 6 měsíců po výkonu došlo k průměrnému poklesu kazuálního TK o 16/7 mmHg a poměr nonresponderů a responderů byl shodný (3:6). Výsledky včetně kontrol ABPM budou aktualizovány k datu prezentace. Autoři předloží srovnání skupiny responderů a nonresponderů.

Závěr: Autoři prezentují iniciální zkušenosti s léčbou rezistentní hypertenze pomocí RDN v klinické praxi. Výkon vedl k poklesu kazuálního TK za 3 a 6 měsíců. U jedné třetiny nemocných však nebyla zachycena léčebná odpověď na RDN.