BRONCHOSKOPICKÉ VYŠETŘENÍ U NEMOCNÝCH PO OBĚHOVÉ ZÁSTAVĚ.

Úvod. Bronchoskopickým vyšetřením nemocných po oběhové zástavě můžeme časně diagnostikovat komplikace spojené s akutní intubací nemocného v terénu a zároveň získáváme materiál z bronchoalveolární laváže. Načasování tohoto vyšetření zůstává však otazné.

Soubor a metodika. Retrospektivně jsme analyzovali soubor nemocných po oběhové zástavě mimo nemocnici, kteří absolvovali časné bronchoskopické vyšetření pomocí jednorázového bronchoskopu (AMBU, Ballerup, Dánsko). Všichni nemocní v našem souboru byli v celkové analgosedaci na umělé plicní ventilaci s optimalizací ventilačních parametrů prostřednictvím systému elektrické impedanční tomografie EIT Enlight 1800 (TIMPEL, Sao Paulo, Brazílie). Posuzovali jsme komplikace intubace, délku ventilace a změnu antibiotické terapie v závislosti na výsledku bronchiálního aspirátu.

Výsledky. Do našeho souboru jsme zařadili celkem 34 nemocných. Vstupním rytmem byla fibrilace komor v 79 %, 15 % nemocných mělo bezpulsovou aktivitu (PEA) a 6 % asystolii. Časné bronchoskopické vyšetření absolvovalo 24 nemocných (71 %). Komplikaci intubace jsme zjistili u 5 nemocných (15 %). Na rentgenovém či CT vyšetření byla popsána infiltrace u 82 % nemocných. Ve skupině s časnou bronchoskopií jsme pozorovali signifikantně vyšší maximální hodnotu CRP a prokalcitoninu (270.2 ± 66.9 a 5.03 ± 7.31 vs 134.1 ± 37.2mg/L a 0.24 ± 0.19ug/L, p ˂ 0.05). Celková délka ventilace ve skupině s časnou bronchoskopií byla signifikantně kratší (79 ± 44 vs 172 ± 88hod., p ˂ 0.05). Antibiotická terapie byla změněna na podkladě výsledků bronchiálního aspirátu v 61 %.

Závěr. V našem souboru časně provedená bronchoskopie u nemocných po oběhové zástavě signifikantně snižovala celkovou délku ventilace. V kombinaci s impedanční tomografií plic můžeme tak optimalizovat nastavení ventilačních parametrů a zlepšovat kvalitu péče o kriticky nemocné pacienty.