VÝVOJ EKG PO REFRAKTERNÍ MIMONEMOCNIČNÍ OBĚHOVÉ ZÁSTAVĚ

Úvod: Diferenciální diagnostika etiologie refrakterní mimonemocniční oběhové zástavy (OHCA) je založena mimo jiné i na hodnocení EKG. Je známo, že EKG obraz se v průběhu časné poresuscitační fáze vyvíjí. Data u pacientů po dlouhé oběhové zástavě nicméně chybí.
Cílem analýzy bylo popsat časnou dynamiku změn EKG po refrakterní oběhové zástavě u pacientů zařazených do studie Prague OHCA.
Metody: Byla provedena analýza časového vývoje dostupných standardních 12svodových EKG křivek u pacientů přijatých po refrakterní OHCA. Do hodnocení byli zařazeni pouze pacienti s dostupnými alespoň dvěma EKG hodnotitelnými záznamy. Vyřazeni byli pacienti s kardiostimulací.
Výsledky: Hodnoceny byly EKG u 150 pacientů (medián věku 58 (IQR 46-65) let, 75 % mužů). V tabulce jsou uvedeny základní převodní intervaly v průběhu 48 hod po OHCA. Vstupní normální EKG nález byl přítomen u 21 (28 %) pacientů, blokáda pravého raménka u 24 (16 %) a levého u 15 (10 %) nemocných. Elevace ST segmentů byly přítomny u 18 (12 %) bez přítomného uzávěru věnčité tepny. 65 (43 %) pacientů mělo vstupně jiné repolarizační změny (deprese ST nebo inverze T vln). V průběhu 48 hodin došlo k vymizení neadekvátních ST elevací u všech pacientů a k rozvoji nové inverze vlny T u 69 (70 %) nemocných.
Závěr: U nemocných po refrakterní OHCA je přítomno významné prodloužení QTc intervalu s maximem po 24 hodinách od prodělané oběhové zástavy. Mezi běžné nálezy na EKG patří neadekvátní elevace ST segmentů v časné fázi. Výrazným nálezem je i rozvoj inverze vlny T u většiny pacientů po dlouhé oběhové zástavě.