KOMPLIKACE NEPŘÍMÉ SRDEČNÍ MASÁŽE A OROTRACHEÁLNÍ INTUBACE PO OBĚHOVÉ ZÁSTAVĚ

Úvod
Na základě observačních evropských studií je roční incidence kardiopulmonální resuscitace pro srdeční zástavu z kardiálních příčin vzniklou mimo nemocnici asi 50–66 případů na 100 000 obyvatel. Výskyt náhlé zástavy oběhu v nemocnici činí 1,5–3,3 případů na 1 000 přijatých pacientů. V České republice postihne mimo nemocniční srdeční zástavu přibližně 6 000 až 10 000 lidí ročně. V rozvinutých zemích se řadí mezi nejčastější příčiny úmrtí. Časnost a účinnost laické první pomoci, dostupnost AED a rychlý zásah záchranné služby včetně TANR hrají klíčovou roli pro přežití nemocného.

Soubor a metodika
Cílem naší práce bylo posouzení komplikací u nemocných při zástavě oběhu v závislosti na jejich věku, pohlaví, BMI, vstupním laktátu a délce ROSC. Pacienti s oběhovou zástavu byli vstupně resuscitování pomocí manuální komprese hrudníku a následně u nich probíhala resuscitace pomocí zevního masážního systému LUCAS. Komplikace ve spojitosti s resuscitací a intubací nemocného byly posuzovány pomocí ultrazvuku, bronchoskopického vyšetření a počítačové tomografie.

Výsledky
Do našeho souboru jsme zařadili celkem 45 pacientů. Ve většině případů se jednalo o mimo nemocniční oběhovou zástavu (78 %). V 5 případech (11 %) jsme zjistili komplikace v souvislosti s orotracheální intubací v terénu (selektivní intubace nebo naléhající na karinu), v jednom případě byla diagnostikována perforace trachey. Mezi nejčastější komplikace patřilo poranění hrudníku (46 %). Ruptura jater a sleziny se vyskytla ve dvou případech (4 %).

Závěr
Správně prováděná zevní srdeční masáž je důležitou součástí kardiopulmonální resuscitace a významně ovlivňuje přežití pacientů. V nemocniční péči je zcela zásadní vyloučení komplikací ve spojitosti se zevní srdeční masáží a intubací nemocného.