VYŠETŘENÍ POZDNÍCH KOMOROVÝCH POTENCIÁLŮ

Diagnóza arytmogenní kardiomyopatie nemusí být v řadě případů jednoduchá. U nemocných s podezřením na toto onemocnění, kde zobrazovací metody nemusejí jednoznačně potvrzovat/vylučovat tuto diagnózu a v EKG není patrná jasná epsilon vlna, může částečně napomoci vyšetření pozdních komorových potenciálů. I při vědomí omezené sensitivity se toto vyšetření na našem pracovišti provádí zejména kvůli negativně prediktivnímu významu – normální výsledek tohoto vyšetření dále snižuje pravděpodobnost přítomnosti tohoto onemocnění.
EKG přístroj vybavený modulem na vyšetření pozdních komorových potenciálů – vyšetření signálově průměrovaného EKG (SAECG – signal averaged ECG) automaticky detekuje QRS a ze stovek QRS vytvoří „průměrné QRS“. Takto lze detekovat opakující se signály i o velmi nízké amplitudě na konci QRS. Hodnotí se 3 parametry: šíře speciálně filtrovaného EKG (nelze tedy použít u pacientů s nativně rozšířeným QRS komplexem), LAS40 (trvání signálu s amplitudou < 40 μV) a RMS40 (odmocnina průměru čtverců, též efektivní hodnota napětí posledních 40 ms QRS komplexu). QRS komplex totiž u nemocných nekončí náhle jako u zdravých osob, ale malými potenciály s amplitudou v mikrovoltech, která vzniká zpomaleným šířením akčního potenciálu okrskem patologicky změněné tkáně v době, kdy je naprostá většina komorové svaloviny již depolarizována.
Toto vyšetření indikujeme u mladších pacientů zejména pro diagnostické rozpaky. Výkon provádí sestra ve spolupráci s technikem. EKG se připojuje specifikovaným způsobem podobně jako při vektokardiografii. Klade zejména nároky na eliminaci elektromagnetického rušení z možných zdrojů v blízkosti pacienta. Obvykle se proto v místnosti zhasíná zářivkové osvětlení, EKG přístroj je v režimu bateriového provozu. Za těchto okolností obvykle stačí zprůměrování 256 QRS komplexů. Vyhodnocení získaných výsledků provádí lékař.