VLIV SRDEČNÍHO SELHÁNÍ INDUKOVANÉHO OBJEMOVÝM PŘETÍŽENÍM NA PLICNÍ REZISTENCI HODNOCENÉ V EXPERIMENTÁLNÍM MODELU IZOLOVANÝCH EX VIVO PERFUNDOVANÝCH PLIC.

Vliv objemového přetížení levého srdce na plicní cirkulaci je málo probádán. Cílem práce bylo zjistit, jak reaguje plicní řečiště na přítomnost srdečního selhání navozené objemovým přetížením srdce pomocí aorto-kavální píštěl (ACF), s pomocí metody izolovaných perfudnovaných plic, umožňující přesně posoudit vztah mezi průtokem v plicní cirkulaci.

Dospělým, 8týdenním samcům laboratorního potkana kmene Han SD byla vytvořena ACF punkční technikou (n=6). Kontrolní skupina (n=6) podstoupila totožný zákrok, ale bez vytvoření ACF. Stav plicní cirkulace jsme zjišťovali 6 měsíců po operaci ve stadiu rozvinutého srdečního selhání. Použili jsme k tomu izolované ventilované a perfundované plíce ex vivo. Rezistivní vlastnosti plicního cévního řečiště jsme měřili jako vztah mezi perfuzním tlakem a různými stupni průtoku. K určení, jaká část plicního cévního řečiště nejvíce přispívá ke změnám cévní rezistence jsme využili techniku arteriální, venózní a dvojité okluze.

Perfuzní tlak v izolovaných plicích při konstantním průtoku 40 ml/min/kg BW v normoxii nižší u ACF skupiny (6.1±1.5 mmHg, průměr±SD) než u kontrol (8.0±1.4, P = 0.05). Snížený plicní cévní odpor u ACF skupiny potvrdil i menší sklon vztahu mezi tlakem a průtokem. Okluzní techniky ukázaly, že snížení celkového odporu šlo z velké části na vrub segmentu plicní mikrocirkulace (-74 % oproti kontrolám) a žil (-75 %), podíl plicních tepen byl menší (-43 %). Tyto poměry se nezměnily při akutní hypoxické plicní vazokonstrikci. Vlhká váha plic se mezi skupinami nelišila (P=0.06). Suchá váha pravé plíce byla vyšší u ACF (0.13±0.02 g) než u kontrol (0.10±0.01 g, P=0.006).

Plicní cirkulace reaguje na dlouhodobé objemové přetížení a hypercirkulaci kompenzatorním poklesem odporu, což zřejmě chrání proti vzniku plicního edému. In vivo to ale nemusí zcela zabránit vzrůstu tlaku v plícnici kvůli zvýšenému průtoku.