VZÁCNÁ PŘÍČINA SRDEČNÍHO SELHÁNÍ

Úvod: Konstriktivní perikarditida představuje jednu ze vzácnějších a potenciálně kurabilních etiologií srdečního selhání. Nejčastěji se rozvíjí z idiopatické nebo virové perikarditidy, po kardiochirurgických operacích a po radioterapii hrudníku, v méně rozvinutých zemích býva nejčastější tuberkulózní perikarditida. Diagnostika konstriktivní perikarditidy je kromě klinické prezentace založena na použití zobrazovacích metod a srdeční katetrizaci s typickým nálezem.

Kazuistika: 77letý pacient byl odeslán ambulantním kardiologem k dovyšetření etiologie opakovaných pravostranných dekompenzací. Byla provedena oboustranná srdeční katetrizace. Koronarograficky nevýznamné změny tepen. Simultánní pravostranná a levostranná katetrizace prokázala ekvalizaci pravostranných i levostranných tlaků a v inspiriu zřetelný nárůst sTK v pravé komoře s poklesem sTK v levé komoře a křivku s obrazem ‘dip and plateau’. Srdeční výdej byl opakovaně termodilučně kalkulován na 1,9 l/min. Echokardiograficky i na nativním CT byl zobrazen difuzně vazivově ztluštělý perikard kromě oblasti hrotu srdce. Nález byl prezentován na kardiochirurgickém indikačním semináři a pacient byl schválen k chirurgické perikardektomii, maze a uzávěru ouška levé síně. Za 2 týdny od indikace byla provedena subtotální perikardektomie s deliberací obou dutých žil, nad pravostrannými oddíly dosahoval perikard tloušťky 2cm. Kvůli pevné fixaci perikardu k srdci neblyo bohužel možné bezpečně provést PVI a LAAO.

Závěr: Konstriktivní perikarditida bývá často diagnostikována až v chronické formě, kdy je zlatým standardem terapie chirurgická perikardektomie. V případě tranzientních forem mají místo i antiflogistika a eventuálně cílená antimikrobiální léčba u známé etiologie (zejména TBC), avšak v případě odkládání chirurgické terapie prokazatelně narůstá mortalita zejména u pokročilých případů.