RECIDIVUJÍCÍ NEURODEFICIT U PACIENTA S NOVĚ DIAGNOSTIKOVANÝM SRDEČNÍM SELHÁNÍM

51letý pacient, bez významných interních komorbidit, prodělal v dubnu 2024 infekci COVID-19 s mírným průběhem. Po prodělání infekci ale začal trpět námahovou dušností NYHA III, proto byl odeslán k hospitalizaci na interní oddělení.

Na EKG byl SR s nespecifickými repolarizačními změnami, laboratorně elevace NTproBNP (8196 ng/l) a mírně pozitivní troponin bez dynamiky. Echokardiograficky dilatace LK s EF LK 15–20% a trombus v hrotu LK. Byla zahájena léčba furosemidem a LMWH a k dalšímu došetření byl přeložen na kardiologickou kliniku FNOL. Koronarografie prokázala pouze okrajové změny a magnetická rezonance srdce potvrdila přítomnost trombu v hrotu levé komory a nespecifické postkontrastní sycení myokardu.

Třetí den hospitalizace došlo k náhlému rozvoji poruchy motoriky levé dolní končetiny. Neurolog stav uzavřel jako akrální parézu s překvapivě plně zachovalou senzitivitou a indikoval nativní CT mozku. CT neprokázalo ložiskové změny a neurologický stav pacienta se následně spont. upravil, nicméně v tuto chvíli nebyla plně objasněna přičina neurodeficitu.

Pátý den hospitalizace došlo k opětovnému rozvoji akrální parézy, tentokrát pravé horní končetiny s opět plně zachovalou senzitivitou. Následná CT a CTAG mozku neodhalily hemodynamicky významné stenózy. Až na MRI mozku byly zjištěny subakutní ischemické okrsky, což vedlo k diagnóze kardioembolizační CMP. S přihlédnutím k diagnóze CMP byl nasazen kontinuálně podávaný heparin za kontroly aPTT s postupným přechodem na antikoagulaci warfarinem.

Díky optimálně vedené antikoagulační terapii a rehabilitaci došlo k regresi neurodeficitu. Kontrolní echokardiografie prokázala zlepšení funkce levé komory s absencí trombu. Tato kazuistika poukazuje na atypický průběh kardioembolizační CMP, který by neměl být opomíjen v diferenciální diagnostice u pacientů se srdečním selháním nebo po infarktu myokardu.