IMPLANTABILNÍ KARDIOVERTER-DEFIBRILÁTOR: DOBRÝ SLUHA, ALE OBČAS ZLÝ PÁN

V současné době neznáme lepší a spolehlivější terapii maligních arytmií než implantabilní kardioverter-defibrilátor (ICD). I přes technologický pokrok a dostupnost sofistikovaných algoritmů, jejichž cílem je rozlišení život ohrožujících arytmií od těch méně závažných, se výskyt neadekvátních intervencí dle velkých studií (MADIT II) blíží 12 %. Z toho 44 % případů je způsobeno fibrilací síní. Výskyt neadekvátních výbojů je spojen se zvýšenou mortalitou, kterou si autoři vysvětlují poškozením myokardu vlivem výboje, vedoucí ke komorové dysfunkci.

V této práci prezentujeme případ, kdy 50-letý muž přichází pro výboje během předešlé noci. Jedná se o pacienta s implantovaným biventrikulárním ICD z indikace primární prevence. Pacient před samotnými výboji popisuje bušení srdce, poté vnímal výboj. Po výboji se však cítil slabý s pocitem na zvracení a následně upadl do bezvědomí. Dle přítomných následovala série výbojů, po kterých pacient přichází k vědomí. Následně RZP pacienta odvezla do nemocnice. Při kontrole ICD je evidována epizoda vyhodnocena přístrojem jako fibrilace komor s délkou trvání 1 minuty. Po revizi záznamu je však odhaleno, že se jednalo o neadekvátní výboj pro fibrilaci síní s rychlou komorovou odpovědí, který indukoval fibrilaci komor (FK). FK nepřetržitě trvala i po sérii výbojů a byla zrušena až čtvrtým výbojem, který úspěšně nastolil sinusový rytmus. Pacient dále od této události neměl záchyt jakékoliv další arytmie. Chování ICD v tomto případě mohlo vést k úmrtí pacienta, kdy v daném nastavení zbývala poslední terapie. Aby se předešlo dalším událostem, bylo přistoupeno k revizi systému a úpravě medikace.