HODNOCENÍ AMYLOIDOVÉ KARDIOMYOPATIE POMOCÍ MAGNETICKÉ REZONANCE U NEMOCNÝCH S AL AMYLOIDÓZOU

Úvod a cíle práce: Kardiální postižení je hlavním prognostickým faktorem u AL amyloidózy. Základní zobrazovací metodou v diagnostice amyloidové kardiomyopatie je v současnosti echokardiografie, na významu nabývá využití magnetické rezonance (MRI), především pro možnost neinvazivní tkáňové charakteristiky myokardu pomocí metody pozdního sycení kontrastní látkou (LGE).
Za cíle naší práce jsme si proto stanovili u jedinců s AL amyloidovou kardiomyopatií.: 1. srovnat morfologicko-funkční hodnocení levé komory (LK) MRI v porovnání s echokardiografií a 2. posoudit přítomnost a typ LGE.
Metody: U 22 pacientů s nově diagnostikovanou AL amyloidovou kardiomyopatií (65±9 let, 15 mužů) byla provedena echokardiografická a MRI vyšetření zahrnující hodnocení tloušťky interventrikulárního septa (IVS), end-diastolického rozměru (LKEDD) a objemu (LKEDV) LK, její hmotnosti (LKM) a ejekční frakce (EF). Přítomnost a typ LGE byl hodnocen při MRI v 1.-15. minutě vyšetření po podání kontrastní látky na bázi gadolinia.
Výsledky: Výsledky echokardiografie a MRI byly srovnatelné v hodnotách IVS, LKEDD a EF. Statisticky významné rozdíly byly shledány mezi MRI a echokardiografickým hodnocením LKEDV (123±42 vs. 92±29 ml, p<0,01) a LKM (140±47 vs. 223±53 g, p<0,001). Globální typ LGE (subendokardiální nebo transmurální - homo či heterogenní) jsme nalezli u 17 jedinců (77%), ložiskový typ LGE u 1 nemocného (4,5%), u 2 jedinců (9%) jsme se setkali s tzv.„ obtížným nulováním myokardu“; LGE nebylo patrno u 1 nemocného (4,5%).
Závěr: Echokardiografie ve srovnání s MRI nadhodnocuje LKM a podhodnocuje LKEDV u pacientů se srdeční AL amyloidózou. Obě metody jsou srovnatelné v hodnocení IVS a EF. Různé formy globálního LGE se vyskytují u více než ¾ nemocných s AL amyloidovou kardiomyopatií a proto lze tento typ LGE označit za patognomický pro přítomnost amyloidové infiltrace myokardu.