STRATIFIKACE PACIENTŮ PO AKUTNÍM KORONÁRNÍM SYNDROMU PRO ČASNOU FÁZI REHABILITACE DLE HLADINY TROPONINU

Mgr. Heřmanová Ivona KRL VFN a 1. LF UK Praha

Úvod: Možnost fyzické zátěže u pacientů a riziko komplikací při zátěži po akutním infarktu myokardu v akutní fázi je určována především rozsahem myokardiální nekrózy. Obvykle posuzovaná kritéria jako je ejekční frakce nemusí vždy velikosti nekrotického ložiska odpovídat. Nejpřesnějším ukazatelem rozsahu akutní koronární nekrózy jsou hladiny kardiospecifických enzymů, zejména troponinu I.

Cíl: Zjistit zda maximální zjištěná hladina troponinu I definuje schopnost tolerance zátěže lépe než hodnota ejekční frakce. Soubor a metody: Sledovali jsme toleranci zátěže konsekutivního souboru 31 pacientů s biochemicky potvrzenou diagnózou infarktu myokardu při čtyřech stupních zátěže na dvou koronárních jednotkách v období od června 2012 do ledna 2013. Porovnali jsme hodnoty ejekční frakce levé komory a maximální hodnotu troponinu u pacientů, kteří zátěž tolerují a netolerují. K testování kvantitativních parametrů jsme použili neparametrický test Mann-Whitneyův.

Výsledky: Pro 1. stupeň zátěže byl troponin statisticky významně nižší u pacientů, kteří zátěž tolerovali (p ≤ 0,05). U ejekční frakce se statisticky významný rozdíl mezi podsoubory pacientů nepodařilo prokázat.

Závěr: Maximální hodnota troponinu po akutním infarktu myokardu určuje toleranci zátěže nemocných lépe než ejekční frakce levé komory.

Klíčová slova: Infarkt myokardu. Troponin I. Ejekční frakce. Stratifikace pacientů. Kinezioterapie.