„BEZDRÁTOVÁ“ ULTRAZVUKOVÁ STIMULACE LEVÉ SRDEČNÍ KOMORY – PRINCIPY A IMPLANTAČNÍ POSTUPY

Úvod:
Běžnou alternativou neúspěšného endovazálního zavedení elektrody pro stimulaci laterální stěny levé komory (LK) je implantace elektrody epikardiálně kardiochirurgickým přístupem. V našem sdělení referujeme o další možné alternativě stimulace LK.  
Metoda: 
WiCS (Wireless Cardiac Stimulation) systém společnosti EBR představuje revoluční řešení stimulace LK u nemocných, kterým nelze zavést elektrodu pro stimulaci LK. Základní dvě komponenty soustavy jsou: a/ transmitter (vysílač) ultrazvukového vlnění s generátorem, které se implantují do podkoží v úrovni 5.-6. mezižebří a b/ speciální stimulační elektroda o délce 9mm zakončená fixační „kotvičkou“, která se umísťuje endokardiálně na laterální stěnu LK.
Celý systém pak funguje na principu snímání stimulačního signálu z pravé komory (PK), což vede k vyslání ultrazvukového vlnění z transmitteru směrem k endokardiálně umístěné elektrodě, která přemění ultrazvukové vlnění na elektrický impuls, což vede ke stimulaci a kontrakci LK. Aktivace obou komor je pak synchronní.
Soubor a výsledky:
V období červenec - listopad 2013 podstoupilo v našem kardiocentru implantaci WiCS systému celkem 12 nemocných (11 mužů/1 žena, Ø věk 68 let) s pokročilým srdečním selháním. U 9 nemocných byla hlavní příčinou dysfunkce a srdečního selhání ischemická choroba srdeční, u 3 se jednalo o dilatovanou kardiomypatii. Průměrná ejekční frakce LK byla 27%.
Průměrný čas implantace transsmiteru s generátorem nebyl delší než 50 minut. Průměrný skiaskopický čas katetrizační části byl 8 minut.
Závěr: 
Dle našich prvních zkušeností je metoda implantace „bezdrátového“ ultrazvukového systému pro stimulaci LK technicky schůdná a proveditelná. Z krátkého období sledování vyplývají i poměrně optimistické výsledky týkající se vlivu léčby na srdeční selhání.