ČASNÁ PREDIKCE MORTALITY U PACIENTŮ S REFRAKTERNÍM KARDIOGENNÍM ŠOKEM NAPOJENÝCH NA V-A ECMO

Úvod. Aplikace aktivní mechanické srdeční podpory u pacientů s refrakterní srdeční zástavou či kardiogenním šokem přestavuje v mnohých případech jedinou možnost k překlenutí těchto kritických stavů.

Soubor a metodika. Analyzovali jsme soubor 38 nemocných (34 mužů, 4 ženy), kterých jsme v kardiogenním šoku nereagujícím na konvenční farmakoterapii či v refrakterní oběhové zástavě aplikovali V-A ECMO. Použili jsme oxygenátor s krevní pumpou Cardiohelp (Maquet-Cardiopulmonary-AG, Germany) či CentriMag (Levitronix LLC, USA). Urgentní zavedení probíhalo punkčně pod skiaskopickou či echokardiografickou kontrolou. V případě resuscitace jsme používali zevní masážní systém Lucas (Physio-Control, Sweden). Z našeho souboru jsme vyloučily nemocné, kteří podstoupili časně kontinuální dialýzu. Posuzovali jsme vztah mezi iniciální hodnotou renálních parametrů (urea, kreatinin), parametrů vnitřního prostředí (pH, laktát) a AST ve srovnání s hodnotou po 24hodinách od napojení na V-A ECMO. Hodnotili jsme mortalitu u těchto nemocných podle výše popsaných parametrů.

Výsledky. Průměrný věk v našem souboru byl 59 let (31-74). 9 pacientů bylo v refrakterní srdeční zástavě, u 29 pacientů byl důvodem zavedení mimotělního oběhu kardiogenní šok nereagující na standardní farmakoterapii. Vstupní hodnota laktátu byla 10.20 ± 5.81 mmol/l, pH 7.12 ± O.25. U zemřelých pacientů jsme pozorovali signifikantní vzestup hodnoty kreatininu, AST, laktátu po 24hodinách od napojení systému. U přeživších pacientů byly tyto hodnoty naopak významně sníženy. Hodnota urey a pH v našem souboru nebyla signifikantně rozdílná.

Závěr. Mechanické srdeční podpory jako je V-A ECMO představuje metodu, která je schopna kompletně nahradit funkci srdce a plic. Je tak možné zvládnout i tak závažné stavy jako je neúspěšná kardiopulmonální resuscitace či progredující kardiogenní šok.