V ROLI PACIENTA SE SRDEČNÍM SELHÁNÍM ANEB KAZUISTIKA TROCHU JINAK

Cíl: Seznámit s vlastní zkušeností se srdečním selháním po prodělané chemoterapii.

Práce v ambulanci srdečního selhání, kde pracuji od roku 2009 s menší přestávkou, mě profesně naplňuje a to pro zúročení mých znalostí v oboru kardiologie, ale také možnost ve velké míře uplatnit schopnost empatie, umět vyslechnout pacienta a svým přístupem napomáhat pacientovi ke změně životního stylu. Myslím, že patřím k lidem empatickým, ale přesto pár mých zdravotních problému a pobyt v nemocnici jako pacient mě posunuly dál a to právě v oblasti pochopení emocí pacienta. Největším paradoxem je pak situace, kdy já sama jsem se přiblížila částečně k mým pacientům tím, že jsem prožila srdeční selhání. Ve svých 48 letech jsem se v lednu 2012 na základě preventivní mamografie a sonografie dověděla, že mám rakovinu prsu a musím podstoupit operaci a onkologickou léčbu. Před započetím léčby, která se skládala z chemoterapie v režimu ACT a následně radioterapie jsem byla na ECHO srdce, kde byly zjištěné normální parametry. Byla jsem do té doby aktivní člověk s 5000 - 6000 km ujetými na kole a zvládajícími i jiné vytrvalostní sporty. Chemoterapie u mne vedla k rozvoji většiny nežádoucích účinků. Jako poslední pak i k rozvoji akutního srdečního selhání s nutností hospitalizace a nastavení klasické farmakoterapie. Stav se naštěstí rychle upravil a postupně se normalizovala i systolická funkce levé komory srdeční s vymizením fluidothoraxů a s možnosti vysazení veškeré kardiální medikace. Toto kazuistické sdělení je hlavně o vyjádření mých emocí, které jindy slyším z úst pacientů.

Zpracování: Popis kazuistiky srdečního selhání s hlavním důrazem na psychiku a popis vlastních subjektivních pocitů a emocí.

Závěr: Možnost zažít na sobě příznaky akutního srdečního selhání mi pomáhá lépe se vžít do role pacientů, se kterými se setkávám v ambulanci srdečního selhání.