VYUŽITÍ MAGNETICKÉ REZONANCE SRDCE PRO ODHAD KLINICKÉHO VÝVOJE U NOVĚ DIAGNOSTIKOVANÉ DILATAČNÍ KARDIOMYOPATIE.

Úvod: U pacientů s nově diagnostikovanou dilatační kardiomyopatií (DKMP) je spolehlivá predikce klinického vývoje nezbytná pro rozhodování o léčebných postupech. V tomto kontextu jsme hodnotili význam magnetické rezonance (MR) srdce s využitím techniky pozdního sycení gadolinia.

Metodika: MR byla provedena u 101 konsekutivních pacientů s nově diagnostikovanou idiopatickou DKMP (věk, 44±13 let; muži, 71 %; EFLK, 24±6 %; EDD 67±6 mm; NYHA 2.9±0.8; délka trvání symptomů, 7±6 týdnů). Kromě standardních klinických a laboratorních ukazatelů byly pomocí MR hodnoceny objemy a funkce srdečních komor a posouzena přítomnost pozdního sycení gadolinia v levé komoře srdeční. Medián doby sledování byl 2.5 roku (IQR, 1.1 - 3.6 ).

Výsledky: Pozdní sycení gadolinia bylo pozorováno u 65 pacientů. V průběhu medián 1.8 roku (IQR, 0.5 - 3.3 roku) došlo k úmrtí v souvislosti se srdečním selháním u 10 pacientů; u dalších 12 byla provedena urgentní transplantace srdce; u 8 byla zavedena mechanická srdeční podpora; dalších 16 pacientů bylo rehospitalizováno pro dekompenzaci srdečního selhání. V Coxově regresních modelech byla přítomnost pozdního sycení gadolinia nejvýznamnějším nezávislým prediktorem kombinovaného endpointu výše uvedených událostí (hazard ratio [95% CI], 3.5 [1.2 - 10], P = 0.02). U přeživších a netransplantovaných pacientů byla přítomnost pozdního sycení gadolinia při vstupním vyšetření asociována s horší funkční třídou na konci sledování (NYHA, 2.1±0.9 vs. 1.7±0.7, P = 0.03).

Závěr: MR srdce s využitím techniky pozdního sycení gadolinia umožňuje odhadnout klinický vývoj u nově diagnostikované idiopatické DKMP.

Podpořeno MZ ČR – RVO („Institut klinické a experimentální medicíny – IKEM, IČ 00023001“).