VLIV POUŽITÍ RŮZNÝCH REKONSTRUKČNÍCH ALGORITMŮ NA VÝSLEDKY PERFUZNÍ SCINTIGRAFIE MYOKARDU

Úvod: Software pro kvantifikaci perfuze a funkce myokardu byl vyvinut v době, kdy se pro tomografickou rekonstrukci používala výhradně filtrovaná zpětná projekce a tehdy také byly vytvořeny normálové soubory pacientů. V současné době převažuje při rekonstrukci tomografie iterační metoda. Naším cílem bylo porovnat kvalitu obrazů a kvantitativní parametry perfuze a funkce myokardu při použití obou způsobů tomografické rekonstrukce a při použití stejné normálové databáze.

Metoda: Analyzovali jsme data 32 pacientů (19 mužů, 13 žen, průměrný věk 63 let), kteří byli na našem pracovišti vyšetřeni pro suspektní nebo známou ICHS. Pacienti byli vyšetřeni standardním zátěžovým protokolem s 99mTc MIBI. Data byla vyhodnocena dvakrát, jednou při použití filtrované zpětné projekce (FBP), podruhé při použití iterační metody (IR). Pro kvantifikaci jsme použili Normálovou databázi Emory Cardiac Tool Box, data jsme srovnali párovým t-testem.

Výsledky: Kvalita obrazů vytvořených iterační metodou byla vyšší. Při kvantitativní analýze jsme získali následující hodnoty pro FBP a IR: SSS 6,3 vs 7,3; SRS 4,3 vs 4,5,; SDS 2,0 vs 2,8; celkový defekt perfuze 11,8% vs 12,7%; defekt perfuze v povodí RIA 11,3% vs 11,9%; defekt perfuze v povodí RC 6,6% vs 7,3%; defekt perfuze v povodí ACD 15,4% vs 13,8%; EF 56,3% vs 55,9%; EDV 98,3 vs 91,9 a ESV 45,2 vs 42,6. Žádný z těchto rozdílů nebyl statisticky významný (p 0,435 – 0,926).

Závěr: Kvalita obrazů byla lepší při použití iterační metody pro tomografickou rekonstrukci. Kvantitativní parametry získané oběma metodami se nelišily. Současné normálové databáze je tedy možno používat bez ohledu na to, jaká metoda se použije pro tomografickou rekonstrukci.