PLICNÍ HYPERTENZE U PACIENTŮ V CHRONICKÉM HEMODIALYZAČNÍM PROGRAMU

Úvod: Se stoupající prevalencí chronického onemocnění ledvin stoupá počet pacientů s terminálním renálním selháním vyžadujících náhradu funkce ledvin, což je nejčastěji hemodialýza za využití katetru či chirurgicky vytvořeného arteriovenózního zkratu. U chronicky hemodialyzovaných pacientů je plicní hypertenze (PH) častou diagnózou. Doposud nebyl určen bezpečný průtok dialyzačním zkratem (Qa) ve vztahu k rozvoji PH. Cílem studie bylo: 1. popsat prevalenci PH u české populace hemodialyzovaných pacientů; 2. popsat vztah mezi Qa a PH; 3. odhalit jiné příčiny PH v průřezové, neintervenční studii.

Metody: Analyzovali jsme vstupní data pacientů z observační studie CZecking HF/CKD, kterou provádíme. Při pravidelných kontrolách jsou pacienti vyšetřeni expertní echokardiografií a je vypočítán Qa. Bioimpedometricky je měřeno tělesné složení a jsou prováděny základní laboratorní testy. Pro účel studie byla PH hodnocena jen u pacientů s přítomnou trikuspidální regurgitací jako odhadnutý systolický tlak v plicnici (PASP) (součet vrcholového gradientu a odhadnutého centrálního žilního tlaku).

Výsledky: Bylo analyzováno 214 pacientů, ze kterých mělo měřitelný regurgitační gradient na trikuspidální chlopni 122 pacientů, průměrného věku 67.92±15.43 let. Odhadovaný PASP>35mmHg byl naměřen u 48 % (58) pacientů. Z nich mělo 41 % (24) pacientů lehkou PH, 47 % (27) středně těžkou PH a 12 % (7) těžkou PH. Nebyla zjištěna významná korelace mezi Qa a PASP (R=0.08, p=0.365). Podstatná data jsou uvedena v Tabulce 1.

Závěr: PH je přítomna téměř u poloviny českých chronicky hemodialyzovaných pacientů s přítomnou trikuspidální regurgitací s měřitelným gradientem. Pacienti se liší v řadě parametrů, které ukazují na postkapilární složku PH. U 76 % pacientů s PH byla stanovena diagnóza srdečního selhání. Ani prevalence, ani závažnost PH významně nesouvisely s Qa.