PLICNÍ EMBOLIE NA KARDIOLOGICKÉM ODDĚLENÍ, SEDMILETÉ SLEDOVÁNÍ

Cil: 
 Cilem bylo zhodnocení využití moderních laboratorních a zvláště  zobrazovacích metod  CT  v diagnostice plicní embolizace, její rizikové stratifikace a léčbě, u této třetí nejčastěji se vyskytující kardiovaskulární nemoci.
Soubor:
  Retrospektivně zhodnocen soubor  pacientů hospitalizovaných na nově otevřeném  kardiologickém oddělení v letech 2003 – 2009,  jejich  rizikové faktory, klinická data, troponin,  D dimery a doba provedení zobrazovacích vyšetření MS CT  plicnice a  echokardiografické  vyšetření, komplikace a výsledky léčby, mortalita. 
 Výsledky:
 Celkem zhodnocen soubor 213 pacientů s plicní embolií. D dimery positivní u všech pacientů, průměrná hladina troponinu u submasivní a masivní embolie. CT  plicnice indikováno statimově na emergency  u většiny pacientů.  Echo vyšetření v průměru provedeno až po více než 12 hodinách od přijetí, vzhledem k nedostupnosti 24 hodinové echokardiografické diagnostiky.
 Diskuze:
Autoři diskutují výsledky, zejména pak skupinu pacientů se submasivní plicní embolizací a  jejich rizikovou stratifikaci dle výsledku laboratorních a zobrazovacích metod. Dále malou skupinu pacientů s mobilními tromby v pravostranných oddílech echokardiograficky diagnostikovaných. Z léčby i možnost  katetrizační extrakce trombů u malé části indikovaných pacientů.
 Závěr:
 Zavedením statimové dostupnosti vyšetření  MS CT v roce 2003 se v naší nemocnici významně změnila možnost diagnostiky plicní embolizace. Oproti tomu zůstává relativní nedostupnost okamžitého echokardiografického vyšetření, z části i z  personálně technických důvodů. Proto je zásadní  provádět rizikovou stratifikaci pacientů s plicní embolizací již ve spolupráci s rentgenologem při hodnocení nálezu CT  plicnice  a vyžadovat od rentgenologa i informaci o velikosti pravé komory, eventuelně o její funkci. Pro indikaci trombolytické léčby je pak dále rozhodující klinický stav pacienta.