FYZIOLOGICKÁ A NEFYZIOLOGICKÁ STIMULACE SRDCE ZOBRAZENA POMOCÍ ULTRA-VYSOKO-FREKVENČNÍHO EKG
Souhrn: Trvalá kardiostimulace u některých pacientů vede ke vzniku srdečního selhání. Hlavní příčinou je komorová dyssynchronie vyvolaná stimulací.
Metody: V posledních letech byly zavedeny a do klinické praxe vstoupily nové kardiostimulační techniky, které nazýváme fyziologickou stimulací či stimulací převodního systému. Jedná se o stimulaci Hisova svazku (HBP), stimulaci levého raménka Tawarova (LBBP) a stimulaci myokardu septa levé komory srdeční (LVSP). U všech je možné použít několik typů komorového aktivace, a to díky umístění elektrody do místa, kde je přítomna vodivá tkáň i kardiomyocyty. Výsledkem může být selektivní stimulace převodního systému, tak neselektivní stimulace vodivé tkáně se současnou aktivací okolního myokardu, či čistá myokardiální stimulace. Vliv těchto způsobů stimulace na komorovou synchronii a vzorec komorové aktivace nebyl znám. My jsme je zkoumali za použití ultra-vysoko-frekvenčního EKG.
Výsledky: Ukázali jsme, že neselektivní HBP u pacientů s úzkým QRS komplexem vytváří stejný vzorec komorové depolarizace jako selektivní HBP. Dále jsme ukázali, že neselektivní stimulace Hisova svazku v oblasti pod trikuspidální chlopní je spojena s nejvíce fyziologickým typem komorové aktivace ze všech ostatních míst pravokomorové stimulace. Porovnali jsme také parametry komorové synchronie při HBP, LBBP a LVSP. Ukázali jsme, že oba typy stimulace z oblasti levého septa jsou méně fyziologické než HBP a že charakter komorové depolarizace při LVSP je závislý na vzdálenosti hrotu stimulační elektrody od převodního systému levého raménka Tawarova.
Závěr: Ultra-vysoko-frekvenční EKG je účinný nástroj, který lze v klinické praxi využít k posouzení elektrické dyssynchronie způsobené kardiostimulací. Jeho implementace v reálném čase navíc umožňuje rozpoznat fyziologickou a nefyziologickou kardiostimulaci během implantačního zákroku.
