AKUTNÍ ÚČINNOST PROSTOROVĚ NAVAZUJÍCÍCH BODOVÝCH LÉZÍ PŘI RADIOFREKVENČNÍ IZOLACI PLICNÍCH ŽIL V POROVNÁNÍ S NAHODILE ROZMÍSTĚNÝMI LÉZEMI – RANDOMIZOVANÁ STUDIE

Úvod: Permanentní izolace plicních žil (PVI) je základním kamenem pro klinický úspěch katetrizační ablace pro fibrilaci síní (FS). V randomizované studii jsme hodnotili, zda ablační strategie s pseudo-nahodilým pořadím ablačních lézí ovlivňuje nepříznivě dosažení akutní PVI.
Metody: Do studie bylo zařazeno 36 pacientů s paroxysmální FS (věk: 59±11 let, 58% mužů), kteří byli randomizováni 1:1 do dvou ramen: (1) C-PVI: standardní PVI společným obkroužením ipsilaterálních plicních žil s prostorově navazujícími (styčnými) radiofrekvenčními lézemi a (2) D-PVI: identická PVI, ale se záměrnou maximální nestyčností po sobě následujících bodových lézí. K ablaci byl použit katetr se snímáním kontaktní síly (Navistar SmartTouch). Cílem byla výsledná 6-mm vzdálenost mezi ablačními lézemi a ablační index 400-450 (přední stěna) nebo 300-350 (zadní stěna). Studijní endpoint byl definován jako selhání PVI po prvotním obkroužení nebo rekonekce plicních žil během čekací doby >30 min, včetně závěrečného podání adenosinu.
Výsledky: Radiofrekvenční čas byl srovnatelný ve skupinách D-PVI vs. C-PVI (28.0±6.1 vs 29.3±8.1 min, P=0.59). Vzdálenost mezi lézemi byla větší ve skupině D-PVI vs. C-PVI (levé plicní žíly: 5.1±0.5 vs 4.6±0.4, p=0.003; pravé plicní žíly: 5.3±0.5 vs 5.0±0.4, p=0.10). Výskyt endpointu ve skupinách byl 1/36 (3%) ve skupině D-PVI vs. 4/36 (11%) ve skupině C-PVI (P=0.34). Jediným endpointem ve skupině D-PVI byla rekonekce pravých plicních žil navozená adenosinem. Ve skupině C-PVI, nebyla u 2 pacientů dosažena PVI při prvotním obkroužení pravých plicních žil a s dalších 2 pacientů došlo ke spontánní (1x levé, 1x pravé plicní žíly).
Závěry: Při standardizaci bodových lézí pomocí ablačního indexu a při dodržení kritéria pro maximální vzdálenost mezi ablačními body nevede nestyčné kladení ablačních lézí k horšímu výsledku. Rozvoj edému kolem jednotlivých