POSOUZENÍ ELEKTRICKÉ DYSSYNCHRONIE U PACIENTŮ SE SRDEČNÍ RESYNCHRONIZAČNÍ LÉČBOU: STANDARDNÍ EKG VE SROVNÁNÍ S MAPOVÁNÍM NA POVRCHU HRUDNÍKU
Cíl: Kvantifikace elektrické dyssynchronie u pacientů podstupujících implantaci systému pro srdeční resynchronizační léčbu (CRT) je stále otevřenou otázkou. Směrodatná odchylka aktivačních časů (SDAT) z mapování na povrchu hrudníku (BSPM) je považována za nejpřesnější měřítko elektrické dyssynchronie. Z praktického hlediska by bylo žádoucí hodnotit elektrickou dyssynchronii z 12 svodového EKG. Cílem práce je porovnání SDAT z BSPM s 96 elektrodami s výpočtem z 12 svodového EKG, a to u pacientů s implantovaným systémem pro CRT.
Metody: BSPM bylo provedeno u 19 pacientů s implantovaným systémem pro CRT (sinusový rytmus, bazálně BLRT, 58% mužů; věk 60±11 let; NYHA třída II–III; QRS 160±29 ms). Pro každý svod EKG byla automaticky detekována šíře komplexu QRS a výpočet SDAT byl proveden ze všech svodů BSPM a ze standardních 12 svodů. Výpočty byly provedeny při sinusovém rytmu a při 6 stimulačních konfiguracích, včetně stimulace pravé a levé komory nebo biventrikulární stimulace s rozdílným AV zpožděním.
Výsledky: Biventrikulární stimulace vedla k snížení SDAT z BSPM i z 12 svodového EKG o 26% (p=0.006), resp 30% (p=0.003). Při použití dalších stimulačních konfigurací byla zjištěna těsná korelace mezi hodnotami SDAT z BSPM a 12 svodového (intraclass correlation coefficient 0.8 -0.9 (95% CI 0.7 – 0.9, p< 0.01).
Závěry: Výpočet SDAT z 12 svodového EKG přinesl podobné výsledky jako použití BSPM, což ukazuje na použitelnost této strategie pro posuzování míry elektrické dyssynchronie, resp její úpravy při CRT.
Podporováno grantem AZV NV18-02-00080.
Obrázek 1: Směrodatná odchylka z 96 svodového BSPM (bílé sloupce) a 12 svodového EKG (šedé sloupce) při různých stimulačních konfiguracích: 1 – spontánní rytmus, 2 - síňová stimulace, 3 – stimulace levé komory, 4- stimulace pravé komory, 5-7 - biventrikulární stimulace s různým AV delay
