PODSTATA TÝMOVÉ SOUHRY A KOORDINACE ČINNOSTI PŘI KARDIOPULMONÁLNÍ RESUSCITACI

Srdeční zástava představuje náhlou kompletní ztrátu mechanické funkce srdce, přičemž je jedním ze stavů vyžadujících okamžitý a přitom celkem náročný postup, aby byla postiženému dána naděje na přežití bez závažnějších následků. Spolupráce resuscitačního týmu v péči o nemocné se zdá být samozřejmostí. Úroveň této spolupráce však může být velice rozdílná. Je jí třeba věnovat pozornost a určité úsilí zejména pokud se jedná o kardiopulmunální resuscitaci (KPR). Velmi důležitá je aktivní role sester při emergentních situacích typu kardiopulmonální resuscitace ve smyslu více očí více vidí, upozornění na momentální změny stavu pacienta, ale i dodržení potřebných algoritmů péče.
Poukázáno bude na některé další faktory, které mohou ovlivňovat spolupráci mezi resuscitačním týmem jako je komunikace a taktika zvládnutí rozdělení/ řízení činnosti při KPR v týmu. Jako názorný příklad uvedeme krátkou kazuistiku. S délkou praxe stoupá vnímání náročnosti psychologických a situačních aspektů v rámci týmové souhry KPR. Tedy dobrá spolupráce s vyváženou mírou samostatnosti a zodpovědnosti by měla vést nejen k dobré léčbě, ale i k pocitu realizace a pracovní spokojenosti všech členů týmu a tím i k jeho stabilizaci.