VÝSKYT JEDNOTLIVÝCH PŘÍČIN SEKUNDÁRNÍ HYPERTENZE A DIABETU MELLITU U PACIENTŮ S REZISTENTNÍ ARTERIÁLNÍ HYPERTENZÍ

Cíl: Arteriální hypertenze považujeme za rezistentní, pokud pacient nedosahuje normotenze <140/90 mmHg ani přes terapii třemi antihypertenzivními léky, z nichž jedno je diuretikum, v plných či maximálně tolerovaných dávkách. V současnosti není přesně známo, jak velká část pacientu s rezistentní hypertenzí má zjistitelnou sekundární příčinu hypertenze, jak je častý výskyt těchto sekundárních příčin, a jak častá je přítomnost diabetu mellitu.

Soubor a metodika: Retrospektivně jsme analyzovali nemocniční záznamy pacientů, kteří byli vyšetřeni v ambulanci Centra pro hypertenzi naší kliniky pro rezistentní arteriální hypertenzi. U všech pacientů byla provedena kompletní laboratorní a zobrazovací vyšetření k vyloučení sekundární etiologie hypertenze. Ke statistickému zhodnocení byly použity standardní deskriptivní statistiky, Mann-Whitneyho U test a Fisherův exaktní test.

Výsledky: Z celkového počtu 600 pacientů s rezistentní hypertenzí byla u 160 (27,5%) zjištěna sekundární etiologie hypertenze. Nejčastější byl primární hyperaldosteronismus v 93 případech (58%), renovaskulární 30 případů (18,8%), dále renoparenchymatózní etiologie 25 případů (15,6%). Méně častými byl feochromocytom (3,1%), hyperrenismus (3,1%), hyperkorortizolismus (0,6%). Obstrukční spánková apnoe byla prokázána u 75 (12,5 %) pacientů. Z celkového počtu 600 pacientů s rezistentní hypertenzí byl u 286 pacientů (47,7%) diagnostikován diabetes mellitus 2. typu a u 7 pacientů (1,2%) diabetes mellitus 1. typu.

Závěr: Sekundární etiologie byla v našem souboru pacientů s rezistentní hypertenzí výrazně častější (27,5%) než v neselektováné populaci hypertoniků (5-15% dle ESC guidelines 2018). Diabetes mellitus 2. typu se v našem souboru vyskytoval častěji (47,7%) než v neselektované populaci hypertoniků (20% - 30%).

Práce byla podpořena grantem UP č. IGA_LF_2020_039, IGA_LF_2021_043