PLAZMATICKÝ BILIRUBIN A POLYMORFISMUS UGT1A1 JAKO MOŽNÉ PROTEKTIVNÍ FAKTORY PŘI REFRAKTERNÍ SRDEČNÍ ZÁSTAVĚ

Úvod: 

Bilirubin je potentní scavanger reaktivních kyslíkových radikálů a jeho vyšší plazmatické hladiny jsou asociovány s nižším rizikem kardiovaskulárních chorob a maligních tumorů. Přestože v animálních studiích byl prokázán protektivní efekt zvýšených hladin bilirubinu při ischemicko-reperfuzním insultu, taková data u člověka zcela chybí. Naopak, vyšší hladina bilirubinu jakožto marker orgánového poškození figuruje jako nepříznivý prognostický ukazatel např. šoku. Nejčastější přirozenou příčinou zvýšené hladiny bilirubinu je snížená aktivita UDP-glukuronyltransferázy podmíněná polymorfismy v genu UGT1A1. 

Metody:

Retrospektivní analýza celkových hladin bilirubinu (TB) při přijetí pacientů z databáze studie Prague-OHCA a  genetickou analýza polymorfismů TATA boxu v genu UGT1A1. Analýzu efektu snížené (<5 umol/l) a zvýšené (>17umol/l) hladiny bilirubinu a přítomnosti TA7TA7 homozygocie v genu UGT1A1 na neurologický outcome pacientů.

Výsledky: 

Anylzováno celkem 186 pacientů s iniciálním TB při refrakterní srdeční zástavě, z nichž u 86 genetické vyšetření. Pacienti s příznivým neurologickým outcome (CPC 1,2) vykazovali signifikantně vyšší  TB při přijetí oproti těm s CPC 3-5 - 13,5 umol/l vs. 9,7 umol/l; p<0,001. Nízký TB při přijetí (<5 umol/l) vykazoval RR nepříznivého outcome 1,61 (95% CI 1.44-1.81). UGT1A1 analýza neprokazuje protektivní vliv přítomnosti TA7/TA7 homozygocie na prognózu pacientů.

Diskuze:

Prezentovaná studie je první prací popisující protektivní vliv vstupní elevace TB na prognózu pacientů se zástavou oběhu, tento efekt se nezdá být způsoben polymorficmem v UGT1A1. Zjištění navazuje na data z preklinických prací na zvířecích modelech. Kontrast s funkcí bilirubinu jako negativního prognostického marekru v šokových stavech lze vysvětlit absencí jaterního selhání v prvních desítkách minut srdeční zástavy.