VRCHOLOVÁ SPOTŘEBA KYSLÍKU PŘI ZÁTĚŽOVÉ ERGOMETRII JAKO PREDIKTOR RECIDIVY FIBRILACE SÍNÍ U PACIENTŮ PO IZOLACI PLICNÍCH ŽIL

Obezita, hypertenze a kardiopulmonální výkonnost patří mezi faktory zodpovědné za rozvoj substrátu u pacientů s fibrilací síní. Pacienti se sníženou kardiopulmonální výkonností jsou náchylnější ke vzniku proarytmogenních ložisek mimo oblast plicních žil, což zvyšuje riziko recidivy. Vhodná stratifikace pacientů na základě zátěžových biomarkerů může pomoci identifikovat pacienty benefitující z komplexní ablace levé síně.

Celkem 98 pacientů (31 % žen, medián věku 62 let) s normální ejekční frakcí podstoupilo indikovanou izolaci plicních žil pro paroxysmální fibrilaci síní. Před zákrokem byla při sinusovém rytmu provedena zátěžová pažní ergometrie se současným měřením tlaků v levé síni, zátěžovou echokardiografií a odhadem vrcholové spotřeby kyslíku (pVO2). Pacienti podstoupili kontrolní monitoraci ve 3., 6., 12. a 24. měsíci. Následně byla provedena analýza přežití pomocí adjustovaného Coxova modelu proporcionálních rizik.

V průběhu sledování (medián 101 týdnů) došlo k recidivě fibrilace síní u 19 pacientů. Univariační i multivariační analýza přežití odhalily pVO2 jako statisticky významný (u obou modelů p<0.001) prediktor recidivy fibrilace síní s poměry rizik 0,55 (0,40–0,76), respektive 0,43 (0,28–0,64).

Vrcholová spotřeba kyslíku (pVO2) při zátěži má významný prognostický vztah k úspěšnosti izolace plicních žil a může být důležitým faktorem při stanovení ablační strategie u pacientů s paroxysmální fibrilací síní.