Change language:

ABLACE PULZNÍM POLEM IN VITRO

I. Fišerová, M. Novák, D. Kvapil, S. Martínková, J. Trnka, P. Osmančík, P. Toušek, D. Vrba, J. Vrba, O. Fišer (Prague, Kladno, Praha 10, Praha)

Topic: a general field

Type: Ústní sdělení - technik, XX. české a slovenské sympozium o arytmiích a KS

Cíl
Ablace pulzním polem (PFA) je nový typ ablační terapie používaný ke katetrizační léčbě fibrilace síní. Krátké vysokonapěťové elektrické pulzy (řádově μs) tvoří póry v buněčné membráně kardiomyocytů propustné pro Ca2+. Vtok Ca2+ je příčinou buněčné smrti. Pro rychlost PFA jsou nyní vyvíjeny generátory elektrických pulzů o různých charakteristikách, jejichž tkáňová efektivita se dle intenzity podané energie, délky a frekvence pulsů může lišit. Jelikož část mechanismu PFA spočívá v indukci apoptózy, může být dosaženo buněčné smrti ne bezprostředně po ablaci, ale s časovým posunem. Cílem studie bylo zjistit 1) efektivitu indukce buněčné smrti u HL-1 kardiomyocytů na základě různých intenzit elektrického pole PFA a 2) čas dosažení maxima efektivity.
Soubor a Metodika
Ke studiu byla použita nádorová linie HL-1 kardiomyocytů. Pro in vitro PFA byl použit komerční generátor elektrických pulzů TONAPULSE dodávaný s elektrodovou deskou (TONAGENA, ČR). Kardiomycyty byly vystaveny 2 μs bipolárním pulzům s pauzami 5 μs o celkem 216 pulzech. Této sérii pulzů byly buňky exponovány celkem 20x. Intenzita elektrického pole byla: 250 V/cm, 500 V/cm, 750 V/cm, 1000 V/cm, 1250 V/cm a 1500 V/cm. Buněčná smrt byla pozorována 1 h a 24 h po PFA pomocí fluorescenční barvy propidium iodidu.
Výsledky
Po 1 h byla buněčná smrt efektivně indukována od 750 V/cm a výše (viz. obr. 1 – plocha léze a obr. 2 – grafické znázornění). Nejefektivněji byla indukována buněčná smrt při elektrickém poli 1500 V/cm – u 99,6 +/- 10 % kardiomyocytů. Po 24 hodinách byla buněčná smrt efektivně indukována opět od 750 V/cm avšak v nižších poměrech (viz. obr. 2).
Závěr
PFA je efektivní při energii nad 750 V/cm po 1 h a po 24 h. Po 24 h poměr buněčné smrti poklesl. Jev může být způsoben například reparací poškozených buněk nebo proliferujících kardiomyocytů vzhledem k jejich nádorovému charakteru.