RETROSPEKTIVNÍ ANALÝZA ZPŮSOBU RESYNCHRONIZAČNÍ TERAPIE U PACIENTŮ SE SRDEČNÍM SELHÁNÍM – VÝSLEDKY JEDNOHO CENTRA

Obecně: Resynchronizační terapie (CRT) zlepšuje mortalitu a morbiditu pacientů se srdečním selháním a dyssynchronní komorovou aktivací. Fyziologická stimulace je novějším způsobem CRT, který může sloužit jako alternativa biventrikulární stimulace.
Cíl: Retrospektivně zhodnotit efekt biventrikulární stimulace, stimulace Hisova svazku a stimulace oblasti levého raménka Tawarova (LBBAP) u pacientů se srdečním selháním indikovaných k CRT.
Metody: Jednalo se o retrospektivní analýzu pacientů z jednoho centra, indikovaných k CRT pro srdeční selhání, a redukovanou ejekční frakcí LKS (≤ 40%). Způsob CRT byl ponechán na rozhodnutí operatéra. Byly hodnoceny tyto způsoby léčby: biventrikulární (Biv CRT), stimulace Hisova svazku (HBP) a stimulace oblasti levého raménka Tawarova (LBBAP). Veškeré údaje byly získány retrospektivně z dokumentace nemocných.
Výsledky:
Celkem bylo hodnoceno 40 pacientů; 26 (64%) bylo mužského pohlaví, 22 (56%) mělo ICHS, 35 (88%) hypertenzi a 18 (44%) diabetes mellitus. Jejich průměrná LVEF před CRT byla 30%, a po CRT došlo k její zvýšení na 39%. Ve skupině pacientů s HBP (n=6) došlo ke zlepšení LVEF z 33% na 48% a NYHA klasifikace z 2,6 na 2. Ve skupině Biv CRT (n = 12) se LVEF zlepšila z 27 na 34% a NYHA třída z 2,7 na 1,7 a ve skupině LBBAP došlo ke zlepšení LVEF z 30 na 39%. Průměrný stimulační práh při stimulaci Hisova svazku byl 1,7V na 0,5 ms, při LBBAP 0,4V na 0,5 ms a Biv CRT 1,5 na 0,6 ms. Nebyly pozorovány perioperační komplikace. V pooperačním období byla nutná revize stimulačního systému pro hrozící dekubitus kůže u jednoho pacienta. U dalšího nemocného došlo k dislokaci elektrody určené pro LBBAP.
Souhrn:
Všechny studované způsoby CRT vedly u nemocných se srdečním selháním ke zlepšení jejich symptomů a ke zlepšení funkce LKS za klinicky akceptovatelných hodnot stimulačních prahů.