2 ROKY A 3 MĚSÍCE MEZI KARDIOLOGICKÝMI KONTROLAMI PŘI EF 15%, KAZUISTIKA

Úvod: Chronické srdeční selhání představuje etiologicky, prognosticky i co se týče formy projevů širokou skupinu onemocnění. Současné léčebné možnosti také přestavují širokou paletu fermakologických i nefarmakologických forem léčby. Vše za předpokladu dobré compliance pacienta. V kazuistice předkládáme případ, kdy poslední předpoklad plné léčby srdečního selhání je výrazně narušen.

Kazuistika: 47letý muž s prvním záchytem systolické dysfunkce levé komory při dilatační kardiomyopatii 8.8.2003, s přechodnou diapenzarizací v ambulanci srdečního selhání transplantačního centra, po implantaci ICD a s následnou problematickou compliance byl přijat na int. odd. Nem.Frýdek-Místek 11/2022 pro slabost, dušnost, únavnost. Předchozí poslední kardiologická kontrola byla před 2 roky a prakt. 3 měsíci 18.8.2020 s doporučením kontroly za 5 měsíců.
Pacient se však na kontrolu nedostavil a byl přijat ve stavu těžké dekompenzace srdečního selhání s výraznou hyperhydratací, m.j. byla po přijetí zjištěna i nutnost reimplantace BiV ICD (akuální nap.baterie 2,2V a ERI při 2,45V).
Etioloigcky se na dlouhém intervalu od kard.kontroly podílela dlouhodobá problematická compliance a nově chron.etylismus.
Intenzivní léčbou se podařilo stav kompenzace zlepšit, pacientovi byl reimplantován ICD a nová defibril.elektroda pro nízký senzing, byla nastavena dlouhodobá farmakoterapie dle aktuál.stavu a vydána doporučení v rámci další nefarmakologické léčby pro případ dobré compliance.

Závěr: Vzhledem k dynamice onemocnění těžkým srdečním selháním je vhodné dodržovat doporučené intervaly mezi kontrolami. Totéž platí pro dynamiku vývoje farmakoterapie srdečního selhání i dynamiku vývoje možností nefarmakologické léčby srdečního selhání, jejichž potenciál takto není možné plně využít.