TEORIE A PRAXE V EDUKACI PACIENTŮ

            Edukace jako systematická, racionální metoda plánování a poskytování péče nemocnému je považována za jednu z funkcí ošetřovatelství. Povolání zdravotní sestry patřilo k profesím, u kterých se v minulosti kompetence vzdělávat rozvíjela skrytě nebo jen jako dílčí soubor dovedností. V současnosti stále se rozvíjející možnosti léčby a péče nutí pracovníky ve zdravotnictví se seznamovat s novými přístupy a zároveň s nimi seznamovat i své pacienty.
             V naší přednášce se v teoretické části zabýváme především vlastním edukačním procesem, jeho fázemi, edukačními cíly, zásadami a nejčastějšími chybami. Dále pozornost zaměřujeme na edukační formy uplatňované v praxi na koronární jednotce v Nemocnici Na Homolce, tj. jaké materiály a informace má  možnost pacient získat při příjmu do nemocnice, během hospitalizace a  následně před propuštěním domů nebo přeložením na jiné oddělení či do jiného zdravotnického zařízení. Uvádíme specifická vyšetření a zákroky v kardiologii  vyžadující informovaný souhlas pacienta. Seznamujeme také s denním záznamem, který u konkrétního pacienta referuje o prováděné a návazné edukaci a jež je součástí naší ošetřovatelské dokumentace.
               Přestože je edukace častým předmětem odborných sdělení i materiálů, myslíme si, že  její praktické uplatnění zůstává mnohdy nedoceněno. Přitom právě v řadě chronických onemocnění hraje jednu z klíčových rolí. Aktivním zapojením pacientů do léčby zvyšujeme šanci na dosažení celoživotní kontroly jejich nemoci.