VÝZNAM ŠÍŘE QRS KOMPLEXU PRO IDENTIFIKACI NEJVHODNĚJŠÍHO MÍSTA KE STIMULACI Z PRAVÉ KOMORY SRDEČNÍ. PILOTNÍ STUDIE

Cíl: Dosud neexistuje metoda, kterou by bylo možno porovnat stimulaci z různých míst v pravé komoře (PK) z hlediska dopadu na hemodynamiku. Cílem této pilotní studie bylo vhodný postup vyvinout a současně srovnat hemodynamické výsledky s prostým měřením šíře stimulovaného QRS komplexu.
Metodika: Data byla získána u nemocného indikovaného ke katetrizační ablaci pro persistentní fibrilaci síní. Tipmanotmetrický katétr a stimulační katétr byly do levé komory (LK) zavedeny transseptálně. Vlastní měření probíhalo za stimulace o frekvenci 140/min. střídavě z referenčního katétru v LK a CARTO katétru umísťovaného do různých lokalit v PK. Výsledná hodnota dP/dtmax reprezentující konkrétní místo stimulace v PK byla získána průměrováním nejméně 30 tlakových cyklů. Následně byla tato hodnota normalizována na  dP/dtmax pořízeného při stimulaci z LK bezprostředně předcházející stimulaci z analyzovaného bodu v PK. Šíře QRS komplexu z jednotlivých míst byla měřena visuálně zaslepeně k získaným hodnotám dP/dtmax.
Výsledky: U našeho pacienta se nacházelo nejlepší místo ke stimulaci v septální oblasti nad hrotem, druhou nejlepší lokalitou byla oblast Hisova svazku a proximálního pravého raménka. Naopak nejhorší výsledky byly dosaženy stimulací z hrotu PK a laterálně blízko trikuspidálního anulu. Vztah mezi šíří QRS komplexu a normalizovanými hodnotami dP/dtmax je v grafu. I když korelace mezi šíří QRS komplexu je statisticky významná, jeho měření mělo u pilotního pacienta malou pozitivně prediktivní hodnotu. Význam jeho šíře by spíše spočíval v negativní predikci – hodnota ≥ 180 ms byla spojena s lokalitami ke stimulaci nevhodnými.
Závěr: Naše pilotní studie ukazuje, že nejvhodnějším místem stimulace z pravé komory není hrot, ale midseptální oblast. Měření šíře stimulovaného QRS komplexu se nezdá být vhodnou metodou v hledání nejvhodnějšího místa ke stimulaci.