INTRAAORTÁLNÍ BALÓNKOVÁ KONTRAPULSACE V KARDIOLOGICKÉ INTENZIVNÍ PÉČI – PREDIKTORY MORTALITY

Úvod: Intraaortální balónková kontrapulsace (IABK) je nejjednodušší formou invazivní mechanické podpory srdeční činnosti, je součástí komplexní péče o pacienty s těžšími formami kardiogenního šoku. Hodnotíme naše zkušenosti s použitím IABK a analyzujeme prediktory mortality.
Metodika: Retrospektivně jsme analyzovali údaje u nemocných, u kterých byla v letech 2005-2008 použita IABK. Pacienty jsme rozdělili na zemřelé v průběhu roku od přijetí a na přeživší a hodnotili jsme rozdíly v jednotlivých ukazatelích.
Výsledky: IABK byla použita u 68 nemocných. V 82% byl indikací kardiogenní šok u rozsáhlého IM,  kardiogenní šok jiné etiologie v 9% . 51 % nemocných do roka zemřelo, nejčastější uváděnou příčinou smrti byl kardiogenní šok (49%) a selhání srdce (21 %). Soubory  se od sebe nelišili v základních somatometrických a anamnestických údajích,  v době použití IABK, byla srovnatelná doba strávená na JIP i v nemocnici. Příjmové APACHE II skóre u zemřelých bylo 27,0; u přeživších 17,7 (p<0,001). Zemřelí častěji prodělali KPR (69,2 % vs 27,3 %, p<0,01), častěji u nich byla použita mechanická ventilace (100 % vs 54,5 %, p<0,001), potřebovali významně vyšší dávku noradrenalinu (0,9 vs 0,32 ug/kg/min, p<0,001), měli významně vyšší vrcholovou hladinu TnI (140,5 vs 83,6 ug/l, p<0,05), významně těžší metabolickou acidozu.  Nebyl nalezen rozdíl v TF, MAP v době zavedení, 6 a 12 hodin po zavedení. Srdeční index a tlak v plicnici v zaklínění v době zavedení byl u obou souborů srovnatelný, avšak 6. a 12. hodinu u zemřelých přetrvávaly nepříznivé hodnoty.

Závěr: Horší prognoza nemocných léčených IABK je spojena s potřebou KPR, vyšší hladinou TnI, potřebou vyšší dávky noradrenalinu v době zavedení, významnější metabolickou acidozou a absencí příznivé hemodynamické odpovědi na zahájení IABP.
Podpořeno VZ UK č. MSM 0021620817 „Invazivní přístupy k záchraně a regeneraci myokardu.“