NEINVAZIVNÍ ZOBRAZOVACÍ METODY U PACIENTŮ SE SRDEČNÍM SELHÁNÍM. SRDEČNÍ SELHÁNÍ – KLINICKÝ POHLED

Chronické srdeční selhání je v současné době definováno klinicky jako symptomatická porucha srdeční funkce. Identifikace strukturálního a funkčního srdečního poškození má význam nejen pro diagnostiku a prognostickou stratifikaci, ale i pro terapii. Léčba chronického srdečního selhání spočívá nyní nejen v dietních a režimových opatřeních, v optimalizaci farmakoterapie, přístrojové a chirurgické léčbě, ale také ve využití moderních metod modifikujících strukturální srdeční poškození. Předpokladem úspěchu nových intervenčních metod léčby a prevence srdečního selhání, které jsou ve stadiu výzkumu, je dokonalá znalost morfologických a funkčních parametrů. K  tomu slouží neinvazivní zobrazovací metody a jejich kombinace. Jako příklad z našeho pracoviště uvádíme: využití radionuklidové ventrikulografie v kombinaci s Dopplerovskou echokardiografií s posouzením systolické a diastolické funkce levé komory v hodnocení efektu renální denervace u méně pokročilého srdečního selhání. Dále: využití CT angiografie srdce k hodnocení ventrikuloplastiky levé komory u pacientů se symptomatickou funkční mitrální regurgitací za použití systému Accucinch®. MR srdce, případně CT AG srdce jsou metody, bez kterých by nemohlo proběhnout hodnocení systému BioVentrixPliCath HF™ pro epikardiální katetrizační ventrikulární rekonstrukci (ECVR) při léčbě ischemické srdeční dysfunkce.
A kombinace 2-D, Dopplerovské a 3-D echokardiografie spolu s MR srdce je užívána k hodnocení efektu systému interatriální komunikace (IASD DC Devices) při léčbě pacientů se srdečním selháním se zachovanou ejekční frakcí.