JE SOUČASNÝ LÉČEBNÝ REŽIM PO TRANSPLANTACI SRDCE VÍCE MYELOTOXICKÝ?

Cíl: Zhodnotit výskyt útlumu kostní dřeně a s tímto související důsledky u pacientů v prvním roce po transplantaci srdce.
Metody: Skupina I (n = 47, období v letech 2008-2009) byla léčena režimem, který je v současné době používán u pacientů po transplantaci srdce (mykofenolát mofetil-MMF, valganciklovir a trimethoprim/sulfamethoxazol). Skupina II (n = 47, období v letech 2004-2007) měla ve své medikaci z potenciálně myelotoxických léků pouze MMF. Byl hodnocen myelotoxický efekt medikace a potřeba úpravy dávky nebo úplné odnětí MMF. Dále byl analyzován výskyt rejekcí spojených s úpravou MMF během prvních 12 měsíců po transplantaci srdce ve skupině I.
Výsledky: Byl pozorován výrazný rozdíl v počtu pacientů s lymfocytopenií mezi oběma skupinami ve třetím měsíci (38,3 % vs. 6,4 % ve skupině II, p = 0,0002) a v jednom roce po OTS (19,1 % vs. 4,3 % ve skupině II, p = 0,05). Byl také zjištěn výrazně vyšší podíl pacientů s leukocytopenií ve skupině I ve srovnání se skupinou II (19,1 % vs. 2,1 %, p = 0,02) ve třetím měsíci po OTS. Žádný větší rozdíl v počtu ostatních krevních elementů nebyl u obou skupin v referenčním období pozorován. Dávka MMF byla snížena nebo přerušena pro útlum kostní dřeně u 63,8 % pacientů ve skupině I, zatímco pouze u 8,5 % pacientů ve skupině II (p <0,001). Je zajímavé, že nejméně 1 epizoda vyššího stupně buněčné nebo humorální rejekce se vyskytla u 35 % pacientů se standardní dávkou MMF ve srovnání s pouze 26 % incidencí u pacientů, kterým byla snížena dávka MMF, či kterým byl tento lék z medikace dočasně úplně vysazen.
Závěr: Přidání valgancikloviru a trimethoprim / sulfamethoxazolu do aktuálního léčebného režimu vede k výrazné lymfocytopenii a leukocytopenii. Změna imunosupresivní profylaxe (snížení dávky nebo vysazení MMF) je spojeno s normalizací krevního obrazu bez zvýšeného výskytu rejekcí.