ŘEŠENÍ REZISTENTNÍ PLICNÍ HYPERTENZE U PACIENTKY V TERMINÁLNÍM SRDEČNÍM SELHÁNÍ

Popisujeme případ 58leté ženy s chronickým srdečním selháním EF LK 20 % na podkladě ICHS. Pacientka měla plnou farmakoterapii: furosemid 375 mg denně, spironolacton, digoxin, betablokátor a inhibitor ACE. Pravostrannou katetrizací byla zjištěna smíšená plicní hypertenze s významnou prekapilarní složkou: střední tlak v plicnici (MPAP) 70 mmHg, tlak v zaklinění (PCWP) 38 mmHg a vysoká plicní vaskularní rezistence (PVR) 14 Wj. Pro asynchronii kontrakce levé komory byl pacientce implantován biventrikularní ICD, po implantaci došlo k subjektivnímu zlepšeni a snížení plicních tlaků i plicní vaskularní rezistence (MPA 36 mmHg, PCWP 24 mmHg, PVR 3,4 Wj.). Pacientka poté splnila indikační kriteria srdeční transplantace a byla zařazena na waiting list (WL). Za 3 měsíce musela byt ale vyřazena pro opětovné zvýšen plicních tlaků: MPA 70 mmHg, PCWP 38 mm Hg, PVR 14 Wj. a dochází k postupné progresi onemocněni s fixací prekapilarní složky. V zaří 2008 byla zahájena terapie sildenafilem, po úvodním poklesu tlaků ale dochází opět k významné plicní hypertenzi. Vzhledem k vyčerpaní veškerých konvenčních terapeutických metod byla v červnu 2009 pacientce implantována levostranná srdeční podpora (systém HeartMate II). Dochází k poklesu plicních tlaků i rezistence k uspokojivým hodnotám a pacientka je opět zařazena na WL k srdeční transplantaci. V listopadu 2009 byla úspěšně odtransplantována.
Levostranná srdeční podpora (LVAD) byla pro tuto pacientku jedinou terapeutickou metodou, která výrazně snížila plicní hypertenzi a umožnila provedení transplantace srdce, která by jinak byla kontraindikována. V poslední době se LVAD stává zavedenou metodou „bridge to transplant“ u pacientů v terminálním srdečním selhání s rezistentní plicní hypertenzí.