DLOUHODOBÉ PŘEŽITÍ PO AKUTNÍM SRDEČNÍM SELHÁNÍ U HOSPITALIZOVANÝCH NA INTERNÍM ODDĚLENÍ A V KARDIOCENTRU
Cíl: porovnání dlouhodobého přežívání v souborech hospitalizovaných pro akutní srdeční selhání na interním oddělení regionální nemocnice a na kardiologickém oddělení s cath-labem.
Soubor a metodika: porovnáváme soubor 797 konsekutivních pacientů hospitalizovaných pro ASS na interním odělení Nemocnice ve Frýdku-Místku od ledna 2007 do května 2009 se souborem 1917 pacientů hospitalizovaných na interní kardiologické klinice FN Brno od prosince 2004 do listopadu 2009. Daní jedinci byli vloženi do registru AHEAD a následně sledováni po dobu 5 let. Pro popis dlouhodobého přežití jednotlivých skupin hospitalizovaných byly použity Kaplan-Meierovy grafy, pro testování rozdílů v přežití pacientů pak long-rank test.
Výsledky: Pacienti hospitalizovaní na interně jsou v průměru starší o 4,5 roku a častěji jsou zde hospitalizovány ženy. Častěji jsou zde hospitalizováni jedinci s chronickou ICHS, protože většina jedinců s AKS a ASS je primárně odesláno do kardiocentra. Na interně je dále více pacientů s CHOPN, FiS a proběhlou CMP. Významně méně je zde indikována koronarografie a ve výstupní medikaci jsou v menším procentu předepisovány beta-blokátory, spironolakton a statiny. Méně jsou rovněž indikovány katecholaminy, ventilace a další invazivní postupy. Na Kaplan-Meierových grafech vidíme statisticky významně horší dlouhodobé přežití celkového souboru hospitalizovaných na interním oddělení. Tato horší prognóza je u obou pohlaví, bez rozdílu věku a především u pacientů s ICHS.
Závěr: statistické srovnání takto rozdílných souborů je komplikované a k přesnému posouzení bude nutné srovnat větší populace nejlépe z více pracovišť. Významně horší prognóza celkového souboru i jednotlivých subpopulací nemocných hospitalizovaných na interním oddělení může být dána větší polymorbiditou nemocných na interně, ale také menší invazivitou v diagnostice a léčbě.