ETICKO-PRÁVNÍ SOUVISLOSTI V INTERVENČNÍ KARDIOLOGII

Intervenční kardiologie v posledních letech prodělala a v současnosti stále prodělává obrovský "boom". Není tedy divu, že je jí věnována značná pozornost. Tato "popularita" však může mít i značně kontraproduktivní dopady v souvislosti s větší náchylností k poskytování úrodné půdy vědeckým, ale i ekonomickým soutěžím a tlakům. V takovém klimatu pak stačí málo, aby se vytratil "člověk", který je nahrazen objektem, jakýmsi mechanismem, který se porouchal a je třeba jej znovu vyspravit, bez ohledu na okolnosti a následky. Potom nastupuje tzv. heroická medicína, která jen těžce připouští vlastní neúspěch a případné selhání. V tomto kontextu je právě dnes, možná více než kdy jindy, třeba zabývat se v souvislosti s intervenční kardiologií etickou problematikou. S vývojem totiž ruku v ruce přichází velké množství etických dilemat, kdy je lékař nucen volit mezi dvěmi ekvivalentně neuspokojivými možnostmi.

Celá etická problematika je pak zakotvena v právu, tedy v tzv. "morálním minimu". Protože i Česká republika ratifikovala tzv. Konvenci o biomedicíně a zavázala se tuto mezinárodní smlouvu zohlednit ve svých právních předpisech, jsme v současné době svědky i obrovských změn na poli medicínského práva, která se každého oboru medicíny (a těch invazivních obzvláště) bytostně dotýká. Posledním pokusem o toto zohlednění bylo přijetí tzv. Zákona o zdravotních službách. Je třeba ovšem říci, že mnoho etických problémů a dilemat je nemožné vyřešit zákonem a etika tedy pak se zákonnými normami spíše koexistuje. Toto sdělení si klade za cíl nastínit celou řadu problémů, které se dotýkají intervenční kardiologie v jejích eticko-právních souvislostech, ať již jde o problematiku informovaného souhlasu, terapeutického privilegia, tzv. "tichých rozhodnutí", alokace zdrojů nebo v moderní medicíně stále častějšího technologického paternalismu.