PŘINOS EPIKARDIÁLNÍHO MAPOVÁNÍ QLV K OPTIMALIZACI POLOHY LEVOKOMOROVÉ ELEKTRODY ZAVÁDĚNÉ VIDEOTORAKOSKOPICKY

Úvod: Zpoždění lokálního elektrogramu v místě zavedené levokomorové (LK) elektrody od začátku QRS komplexu (QLV) je silným prediktorem odpovědi na srdeční resynchronizační léčbu. K optimalizaci polohy LK elektrody jsme proto vyvinuli metodu rychlého epikardiálního mapování QLV v průběhu videotorakoskopické implantace.   
Metodika: Standardní torakoskopickou technikou jsme zavedli 3 porty. Poté jsme pomocí elektrofysiologického dekapolárního katetru při spontánní aktivaci LK provedli systematické epikardiální mapování volné stěny LK. Cílovou oblastí pro zavedení LK elektrody byl segment s maximálním QLV. Off line jsme analyzovali mapy povrchu LK v predefinovaném 16 segmentárním modelu. Hodnotili jsme rozdíl mezi maximálním QLV a QLV v centrálním segmentu laterální stěny, který je obvyklým anatomickým cílem při torakoskopické implantaci a QLV match (poměr mezi QLV zavedené LK elektrody a maximálním QLV).
Výsledky: Dosud jsme touto technikou implantovali 8 pacientů s LBBB/IVCD, u kterých nebylo úspěšné zavedení LK elektrody do cílové větve koronárního sinu. Průměrně bylo mapovatelných 14,7 ± 2.4 segmentů (range 9-16) s velkou variabilitou lokalizace segmentu s maximálním QLV (obr.1).  Maximální QLV bylo o 31,0 ± 18.1ms delší než QLV v centrálním segmentu laterální stěny (p = 0,005). U 5 pacientů se zdařilo implantovat elektrodu do segmentu s maximálním QLV, u 3 pacientů do sousedního segmentu. Průměrné QLV match bylo 93,9 ± 8.1% (range 81-106%).  
Závěr: Epikardiální mapování během videotorakoskopické implantace se podle našich zkušeností jeví jako proveditelná a vhodná metoda pro optimalizaci polohy levokomorové elektrody. Epikardiálním mapováním jsme nalezli segmenty LK se statisticky významně delším QLV než v oblasti obvyklé pro anatomicky cílenou implantaci LK elektrody.