REOPERACE PO RADIKÁLNÍ KOREKCI FALLOTOVY TETRALOGIE U DOSPĚLÝCH NEMOCNÝCH

Cíl: zhodnotit výsledky reoperací pacientů s s Fallotovou tetralogií.
Soubor nemocných a metodika: na CKTCH v Brně bylo v období od 1.1.2007 do 31.12.2009 operováno 20 pacientů po primární korekci TOF. Soubor tvořilo 6 žen a 14 mužů ve věku 27,4±11,5 roku. Doba od primární operace k reoperaci byla 12-31 roků (20,9±7,4). Devět pacientů bylo asymptomatických, 9 bylo ve funkční třídě II dle NYHA klasifikace a 2 ve funkční třídě III. Hlavní hemodynamickou vadou byla regurgitace na chlopni plicnice u 17 nemocných, aortální regurgitace u 2 nemocných a degenerace homograftu s kombinovanou vadou u 1 nemocného. Všichni nemocní měli prodloužený QRS interval (171,6±29,7 ms) a měli normální systolickou funkci  nedilatované levé komory. Pravá komora byla dilatovaná (EDVi 190,4±45,1ml/m2, ESVi 97,7±27,7ml/m2) a měla mírně sníženou systolickou funkci. Výsledky: U 16 nemocných byla provedena náhrada plicnicové chlopně bioprotézou, u jednoho nemocného mechanickou protézou, u jednoho výměna degenerovaného homograftu. U pacientů s aortální vadou byla jednou provedena náhrada aortální chlopně mechanickou protézou a u jednoho záchovná operace podle Davida. Současně byla u 6 nemocných provedena plastika trikuspidální chlopně a u 3 nemocných uzávěr reziduálního defektu komorového septa.  Po operaci se vyskytla jedna závažná komplikace v podobě masivního mozkového edému s nutností kraniotomie a následné levostranné hemiparézy u jedné nemocné a u 2 nemocných byly přechodné supraventrikulární tachykardie.
Závěr: pacienti po radikální korekci TOF vyžadují trvalé sledování v kardiologických ambulancích, neboť u části z nich se vyvine hemodynamicky významné chlopenní vada, většinou plicnicová regurgitace, která vyžaduje chirurgickou korekci. Indikací je spíše progredující echografický nález než symptomatologie nemocných. Tyto operace lze provádět s výbornými časnými výsledky.