TRANSFEMORÁLNÍ PŘÍSTUP U NEMOCNÝCH PODSTUPUJÍCÍCH ELEKTIVNÍ KORONAROGRAFII V TRANSRADIÁLNÍ ÉŘE

Cíl:  Transradiální přístup k srdeční katetrizaci se  stal dominantním ve velké části evropských center. Cílem práce bylo  popsat indikace a komplikace  transfemorálního přístupu na pracovišti preferujícím přístup transradiální.
Soubor a metodika:  Prospektivní sledování nemocných objednaných k elektivní koronarografii v období jednoho roku. Nebyli zařazeni nemocní katetrizovaní urgentně a časně pro akutní koronární syndrom. 
Výsledky:  Z celkového počtu 2021 bylo 466 (23%) nemocných vyšetřeno transfemorálním přístupem oproti  1555 (77%) přístupem transradiálním.  U nemocných vyšetřených transfemorálně byla častější  předchozí chirurgická revaskularizce 104 (22,3%) vs. 58 (3,7%); p< 0,0001,  perkutánní koronární intervence 109 (23,4%) vs. 287 (18,5%); p=0,02, významná chlopenní vada 71 (15,2%) vs. 151 (9,7%); p=0,001 a chronická renální insuficience 65 (13,9%) vs. 106 (6,8%); p < 0,0001.  Průměrný věk 67 let, zastoupení hypertoniků (84,9%) a diabetiků (36,9%) se významně nelišily od nemocných vyšetřených transradiálně. U nemocných katetrizovaných transfemorálně byly za hospitalizace zachyceny následující komplikace. Malé krvácení 1x (0,2%), periprocedurální infarkt myokardu 7x (1,5%), TIA/CMP 1x (0,2%), a ostatní 7x (1,5%). Jejich výskyt se významně nelišil od transradiálního přístupu. Postkatetrizační pseudoaneurysma a. femoralis se vyskytlo  6x (1,3%). Nebylo zaznamenáno těžké ani středně těžké krvácení z místa vpichu.
Závěr: Transfemorální přístup byl použit zhruba u čtvrtiny nemocných podstupujících elektivní koronarografii a nebyl sdružen s vyšším rizikem závažných komplikací. Častěji byl zvolen u nemocných s chlopenní vadou, chronickou renální insuficiencí a anamnézou předchozí revaskularizace. Lze jej nadále považovat za použitelný u selektovaných pacientů s vědomím rizika výskytu jeho specifické komplikace, postkatetrizačního pseudoaneurysmatu.