ZRÁDNÉ PRODLOUŽENÍ SÍŇOKOMOROVÉHO ZPOŽDĚNÍ - KAZUISTIKA

Úvod: Škodlivý vliv pravokomorové stimulace je znám cca 10 let. Dvoudutinové přístroje jsou proto vybaveny mechanismy k její minimalizaci. Jedná se o mechanismy prodlužující síňokomorové zpoždění (AV delay, AVD) a přepínání režimů.
Popis případu: U 73-letého pacienta s implantovaným dvoudutinovým ICD byla žádána kardiostimulační kontrola 5 dní po kardiochirurgické operaci.  Na intrakardiálním elektrogramu běží rytmus v sekvenci 2 síňové sensingy, 1 komorový  pacing [As-As-Vp] o komorové frekvenci 60/min imponující jako flutter síní. Bradypacing byl programován na DDD 60/min, AVD paced i sensed 300 ms, Autointrinsic Conduction Search 40 ms. Při přeprogramování na stimulační frekvenci 50/min běží síněmi spouštěná stimulace komor. Při opětovném přeprogramování na 60/min a více se objevuje sekvence [As-Ap-Vp]. Autoři považují As po Vp jako retrográdní aktivaci síní a položili si otázku, proč retrográdní VA vedení je přítomno jen u vyšší stimulační frekvence a ne u nižší. Měřením antegrádního a retrográdního Wenckebachova bodu při různých stimulačních režimech, stimulačních frekvencích a nastavení AVD byl prokázáno, že při kratším stimulačním intervalu než součet AVD, doby VA vedení a doby refrakterity (ERP) AV uzlu dojde k nepřevedení síňové aktivace na komory. Při nižších síňových/stimulačních frekvencích přijde síňová aktivace až po odeznění refrakterity uzlu a znemožní návrat vzruchu z komorové stimulace zpět na síně. Dále nález poukazuje, že existuje intermitentní blokáda přenosu vzruchu ze síní do sinusového uzlu. Situace byla vyřešena zkrácením AVD i za cenu 100% komorové stimulace.
Závěr: Uvedený nález může být mylně diagnostikován jako flutter síní se všemi důsledky neadekvátní léčby. Jednoduchým přeprogramováním došlo ke zlepšení klinického stavu.