VÝSLEDKY A VÝVOJ INDIKACÍ K MINIMÁLNĚ INVAZIVNÍ CHIRURGICKÉ IMPLANTACI EPIKARDIÁLNÍCH STIMULAČNÍCH ELEKTROD

Cíl
Epikardiální implantace stimulačních elektrod je standartní metodou pro zajištění stimulace LK při neúspěchu endovazálního přístupu. Zkušenosti získané při implantaci elektrod od roku 2006 nám umožnily zhodnotit chirurgický přístup k implantaci elektrod a zároveň nám pomohly rozšířit indikace epikardiální implantace. Jedná se  například o nový pohled na infekce stimulačních systémů odstraněním endovazálních elektrod a jejich nahražením kompletní epikardiální implantací.¨

Soubor a Metodika 
Od  konce roku  2006 do roku 2011 jsme implantovali 125  epikardiálních elektrod na laterální stranu levé komory srdeční pomocí thorakoskopu a  12 elektrod po konverzi či primárně  z  minithorakotomie. Dále jsme implantovali celkem 8 elektrod na pravou síň a 4 elektrody na pravou komoru srdeční jak thorakoskopicky tak z minithorakotomie s využitím thorakoskopu.  V prvním roce  jsme elektrody  tunelovali podkožím k místu připojení, ale pak jsme přešli na jejich přímé vyvedení z pleurálního prostoru do místa kapsy PM či ICD v levé nebo pravé podklíčkové krajině. Na srdeční síně používáme elektrody, které se přiloží ke stěně síně a poté fixují stehy. Pro umístění na levé komoře srdeční jsme použili šroubovací unipolární, později bipolární elektrody.
Výsledky
Všechny  implantace elektrod byly úspěšné. U  levé komory srdeční  s průměrným  pooperačním prahem elektrod 1,3 V, po 3 letech 1,75 V. Žádný pacient nezemřel a všichni byli bez neurologického deficitu. Taktéž ostatní chirurgické implantace na pravostranné srdeční oddíly byly úspěšné s dobrými stimulačními parametry. 
Závěr
Minimálně invazivní  technika implantace epikardiálních elektrod  se stala rutinní chirurgickou metodou. Jedná se o metodu, kterou uplatňujeme u širokého spektra pacientů při selhání endovazálního přístupu. Parametry implantovaných elektrod jsou plně srovnatelné s elektrodami zaváděnými endovazálně.