PERIKARDIOCENTÉZA PO SRDEČNÍ OPERACI – EFEKTIVITA A BEZPEČNOST

Cílem této práce bylo posoudit efektivitu a bezpečnost echokardiografií kontrolované perikardiocentézy u nemocných po operaci srdce.
Soubor a metodika: V období od 12/2004 do 12/2011 bylo na našem pracovišti operováno 4 354 nemocných. Evakuační punkce významného perikardiálního výpotku byla nezbytná u 133 (3,1 %) z nich. Signifikantně častěji byla indikována po operacích chlopenních vad (9,6 %, p < 0,05), výkonech na kořeni aorty (8,6 %, p < 0,05) a chirurgické ablaci fibrilace síní (7,1 %, p < 0,05), tedy po výkonech spojených s nutností antikoagulační léčby v pooperačním období. Časový odstup od operace činil 3–164 dní (medián 12 dní). Vzhledem k obvyklé lokalizaci pooperačních výpotků při inferolaterální stěně levé komory byl nejčastěji použit apikální přístup (81 %).
Výsledky: Jednorázově bylo získáno 50–1 550 ml výpotku (medián 400 ml). U 97 % nemocných byl perikardiální katétr ponechán na aktivním sání, doba drenáže činila 0,5–8 dní (medián 1 den), odpad z drénu se pohyboval v rozmezí 0–2 950 ml (medián 125 ml, průměr 256 ml). K recidivě významného výpotku s nutností opakování perikardiální punkce došlo u 11 (8,3 %) nemocných. Jeden recidivující výpotek byl řešen torakoskopickou fenestrací perikardu. Chirurgická revize byla provedena u 6 nemocných (4,5 %): 3x pro přetrvávající krevní ztráty z drénu, 1x pro ucpání drénu s vývojem srdeční tamponády, 1x pro reziduální koagula a 1x pro iatrogenní poranění pravé komory při perikardiocentéze. Užití perikardiálního katétru za účelem drenáže perikardiální dutiny (po předchozím jednorázovém odsátí výpotku) bylo spojeno s nižší rekurencí významného výpotku a s nižší pravděpodobností opakování perikardiocentézy.
Závěr: Evakuační punkce perikardiálního výpotku prováděná za echokardiografické kontroly se osvědčila jako efektivní a bezpečná primární metoda léčby perikardiálních výpotků po srdeční operaci.