CHRONOTROPNÍ INKOMPETENCE U SRDEČNÍHO SELHÁNÍ A JEJÍ DOPAD NA PROGNÓZU ONEMOCNĚNÍ

Cíl: Cílem práce bylo stanovit prevalenci chronotropní inkompetence u pacientů s pokročilým chronickým srdečním selháním (ChSS), určit její determinanty a analyzovat dopad na prognózu.

Soubor a metodika: Studie se účastnilo 81 pacientů s ChSS a sinusovým rytmem (53,4 let, 48% na podkladě ICHS, 64% NYHA III-IV), kteří podstoupili zátěžové testování (maximální spiroergometrii) spojenou se stanovením vybraných biochemických a metabolických parametrů. Sledováno bylo úmrtí, urgentní transplantace nebo urgentní implantace mechanické srdeční podpory v během prospektivního sledování (41,6 ± 24,6 měsíců).

Výsledky:  Pacienti v dolním kvartilu tepové rezervy (pozorovaná/predikovaná změna tepové frekvence < 38%) měli delší anamnézu srdečního selhání (4,8 vs. 8,6 r, p=0,026, vyšší stupeň dle NYHA klasifikace (2,5 vs. 3,2, p= 0,000015) a hyperventilační reakci na zátěž (VE/VCO2 33,5 vs. 39,8, p= 0,015). Nebyl zjištěn rozdíl v klidové tepové frekvenci. Laboratorně měli tito pacienti hyponatrémii (132 vs. 137 mmol/l,  p=0,0015), vyšší klidovou plazmatickou hladinu adrenalinu (+ 42%), pro-adrenomedullinu (+ 38%) a kopeptinu (+69%, všechna p < 0,05), nikoliv však NT-proBNP. Tato těžší forma chronotropní inkompetence již byla spojena se statisticky významně horší prognózou (p<0,05). Dle kritérií pro non-ChSS populaci (tepová rezerva < 80% pacientů bez betablokátoru (BB-) nebo < 62% u BB+ pacientů) byla chrontropopní inkompetence přítomna u většiny pacientů (66%), a proto neměla prediktivní sílu.

Závěr:  Těžší forma chronotropní inkompetence (dosažení méně než 38% tepové rezervy během zátěžového testu) je u pacientů se srdečním selháním spojena s výraznější sympatoadrenální aktivací a asociována s horší prognózou při srovnatelné klidové tepové frekvenci a hladině proNT-BNP.