KATETRIZAČNÍ ABLACE KOMOROVÝCH TACHYKARDIÍ U PACIENTŮ PO KOREKCI KOMPLEXNÍCH VROZENÝCH SRDEČNÍCH VAD: DLOUHODOBÉ VÝSLEDKY

Úvod: Pacienti po chirurgické korekci vrozené vady srdeční (VVS) jsou ohroženi vznikem postincisionálních komorových tachykardií (KT). Jizvy a záplaty po chirurgickém zákroku mohou vytvářet bariery podmiňující vznik reentry tachykardií, které lze odstranit katetrizační ablací. Našim cílem bylo analyzovat zkušenosti s prováděním katetrizačních ablací KT u pacientů po korekci VVS.
Metody: U období mezi roky 2001 a 2011 byla provedena katetrizační ablace u 13 pacientů (průměrný věk 19±13 let, 6 žen). Všichni nemocní byli po předchozím chirurgickém výkonu pro VVS (Fallotova tetralogie u 5 pacientů, dvojvýtoková pravá komora u 3 pacientů, truncus arteriosus u 2 pacientů, transpozice velkých cév u 2 pacientů a defekt komorového septa u jednoho pacienta). U všech byla pomocí elektroanatomického mapovacího systému (CARTO, Biosense-Webster) vytvořena voltážová mapa s cílem identifikace anatomických barier, jizev a potenciálních kanálů pomalého vedení.

Výsledky: Indikací ke katetrizační ablaci byla monomorfní KT u 10/13 (77%) a/nebo synkopa či palpitace s vyvolatelnou monomorfní KT u 3/13 (23%) pacientů. V době katetrizační ablace byla KT vyvolatelná pouze u 62% pacientů (průměrně 0.7±0,9 morfologií KT na pacienta, rozmezí 0-3). Opakovaný výkon byl nutný u 2 pacientů (15%). Po ablaci byl implantován kardioverter-defibrilátor u 46% nemocných. Během sledování 26±33 měsíců, 9/13 pacientů (70%) nemělo recidivu KT. Recidivy KT byly pozorovány u pacientů, u kterých bylo vstupně vyvolatelné více morfologií KT, a u nemocných s VVS jinou než Fallotova tetralogie.
Závěr: Katetrizační ablace monomorfních KT po korekci komplexních VVS umožňuje potlačit recidivy tachykardií u převážné většiny nemocných. Hodnocení akutního úspěchu ablace je omezeno nízkou inducibilitou KT.