ALTERNATIVNÍ MOŽNOSTI TRVALÉ KARDIOSTIMULACE

Úvod: Výsledky srdeční resynchronizační léčby (SRL) mohou být podstatně ovlivněny optimálním umístěním elektrod. Dosud je jen málo údajů o optimálním umístění pravokomorové (PK) elektrody během SRL.
Cíl: Zhodnotit význam umístění PK elektrody na dlouhodobé výsledky SRL.
Metody a výsledky: Jde o nerandomizovanou observační studii, která zahrnula 117 pacientů se standardní indikací pro SRL. Levokomorová (LK) elektroda byla ve všech případech implantována do posterolaterální nebo laterální větve koronárního sinu. PK elektroda byla umístěna do hrotu PK konsekutivně u prvních 82 pacientů a do midsepta PK u zbývajících 35 pacientů. Obě skupiny byly srovnatelné co do vstupních klinických a demografických dat. Po 12 měsících SRL byla v obou skupinách pacientů zaznamenána podobná příznivá klinická odpověď na SRL (63% vs. 66%, p = NS) a podobný stupeň reverzní remodelace LK zjištěné při echokardiografickém vyšetření stejně jako podobný stupeň synchronie kontrakce LK měřený pomocí inter- nebo  intraventrikulárního zpoždění. Relativní zvýšení ejekční frakce LK (EFLK) o ≥30% bylo dokumentováno u 76% pacientů s hrotovou stimulací a u 49% pacientů se stimulací z midsepta (p= 0,05). Absolutní hodnota EFLK≥45% byla dokumentována u 40% pacientů s hrotovou stimulací a u 31% pacientů se stimulací z midsepta (p=NS).
Závěr: Zdá se, že stimulace z midsepta pravé komory nemá oproti hrotové stimulaci u pacientů podstupujících implantaci SRL žádnou výhodu ve smyslu zlepšení synchronie či reverzní remodelace levé komory.

Klíčová slova: srdeční resynchronizační léčba, umístění pravokomorové elektrody, reverzní remodelace, městnavé srdeční selhání.